Disertační práce zpracovává formou historického výzkumu vývoj filozofie pragmatismu a pragmatické pedagogiky, v praktické části pak návazně zkoumá vlivy, jakými pragmatismus působil na zlínské školství v období 20. a 30. let 20. století. Vychází z geneze Baťova pragmatického myšlení a specifického vývoje Zlínska na přelomu 19. a 20. století a zabývá se především pronikáním pragmatické pedagogiky do Baťových škol práce a Masarykovy pokusné diferencované měšťanské školy. Zkoumáním pramenů, včetně archiválií uložených v Moravském zemském archivu Brno, detašovaném pracovišti Zlín, prezentuje disertační práce poznatky, které dosud nebyly v souvislosti s prvorepublikovým zlínským školstvím souborně publikovány, a zařazuje je do souvislostí s vývojem pedagogiky v první polovině 20. století. Analyzuje především proces uplatňování pragmatické pedagogiky, která se snaží naplňovat tezi, že sám život má být učením i podstatou výchovy a vzdělávání je proto třeba chápat jako rekonstrukci zkušenosti.This dissertation deals with the development of the philosophy of pragmatism and pragmatic pedagogy through historical research. The practical part looks into the influences pragmatism had on education in the city of Zlín from the 1920s to the 1930s. It is based on Bata's pragmatic way of thinking and on the specific development of the Zlín region at the turn of the 19th and 20th centuries and deals with the penetration of pragmatic education into the educational processes at Bata's vocational schools and Masaryk's experimental differentiated primary school. By examining available resources, including the archival documents stored in the Zlín archive of the Moravian Land Archive of Brno, this dissertation analyzes findings related to Zlín's school system during the First Republic that have not yet been published together. It also classifies them within the context of the development of pragmatism in the first half of the 20th century. It analyses first and foremost the way in which pragmatic pedagogy was applied. This method of pedagogy tried to live up to the idea that life itself ought to be the best school - in addition to being the basis of education - and that training therefore needed to be understood as an reconstruction of experience.