Vznikem Československé republiky v roce 1918 byl završen dlouhodobý proces vzájemného vzdalování šlechty žijící v historických hranicích českého státu, pro kterou bylo typické zemské vlastenectví, a novodobé české občanské společnosti, zformované na nacionálně jazykovém principu. Republika zrušila šlechtické výsady a tituly a pozemkovou reformou připravila šlechtu o značnou část její hospodářské základny. Proto je pochopitelné, že vztah šlechty k československému státu byl od samého počátku problematický. Přesto nalezneme v jejích řadách několik jedinců, kteří její vznik uvítali a pracovali v její prospěch. Ač se jednalo o nepočetnou skupinu (zejména bratři Zdeněk, Antonín a František Bořek-Dohalští, Max Lobkowicz, Jindřich Kolowrat-Krakowský či František Schwarzenberg), rozšiřuje se nám tak spektrum šlechty žijící v českých zemích ? vedle té která nový stát od samého počátku z různých příčin odmítala a té, která jej pouze pragmaticky akceptovala ? o tu, jež se s ním již v jeho zrodu ztotožnila. Převratový rok 1918 nám tak odkrývá ony šlechtice, kteří se dokázali vyrovnat s podmínkami měnícího se světa a jeho novými ideovými proudy. Spoluzakladatel a ideový tvůrce Československa T. G. Masaryk pro tyto šlechtice personifikoval víru v demokratické přesvědčení a touhu žít ve svobodné společnosti. Pociťovali vůči němu respekt, důvěřovali mu a upřímně si ho vážili. Masarykův odkaz je posléze provázel po celý život, mnoho let po jeho smrti: Nejen v odbojové činnosti proti nacistům, ale některé též v exilu po únoru 1948 a po opětném návratu do vlasti po listopadu 1989.The creation of the Czechoslovak Republic in 1918 completed a long lasting process of a mutual estrangement between the aristocracy living within the borders of the historic Czech lands ? who typically espoused land patriotism ? and a newly created Czech civil society, which formed itself on the basis of a national language principle. The new republic dispensed with aristocratic privileges and titles, and a land reform deprived the aristocracy of a big part if its agrarian foundation. For these reasons it is understandable that the relationship between the aristocracy and the Czechoslovak state was ? from its very beginning ? frought with tension. Despite this tension we can find amidst their ranks several individuals who welcomed the new republic and worked for its benefit. Even though this was a rather small group (brothers Zdeněk, Antonín and František Bořek-Dohalští, Max Lobkowicz, Jindřich Kolowrat-Krakovský or František Schwarzenberg, to name a few) it widened the spectrum of the aristocracy living in the Czech lands from those who rejected the new state right from the beginning and those who only formally accepted it to those who identified with it right from its birth. The revolutionary year 1918 uncovers those noblemen who managed to accept the conditions of the changing world and its new ideologies. For these noblemen, the co-founder and ideological creator of Czechoslovakia, T. G. Masaryk, personified the faith in democracy and a hope to live in a free society. They respected him, trusted him, and held him in high esteem. Masaryk?s legacy guided them throughout their lives, long after Masaryk?s death. It guided them not only in the resistance against the Nazis but also in the exile after the events of February 1948 and after their subsequent return into the homeland after the events of November 1989.