Tématem této diplomové práce je básnická tvorba Karla Šiktance v šedesátých letech, zejména inklinace k mýtu a rituálu a jejich odrazu v prostoru básní. Práce je založena na interpretacích básnických sbírek Artéská studna (1964), Třináct zaříkávání živých (1966), Adam a Eva (1968) a Jak se trhá srdce (básně z let 1969?1970), přičemž akcentována je zde hlavně časová a prostorová rovina, živly, básníkova práce s prvky mýtu a rituálu zachycenými v rámci lidových obyčejů na vsi, rovněž pak gesto a hra, existenciální úzkost a návrat do dětství. Interpretace je prováděna na základě studií zabývajících se literární tematologií (Gastona Bachelarda, Vladimira Toporova, Daniely Hodrové, aj.) a religionistickými studiemi Mircei Eliadeho.The topic of this thesis is poetry work of Karel Šiktanc which was created in sixties. It´s mainly concentrated on it´s inclination to myths and ritual and the way how they are expressed in the poetry. The thesis are based on the interpretations of the chosen collections of the poems ? Artéská studna (1964), Trináct zaríkávání živých (1966), Adam a Eva (1968) and Jak se trhá srdce (poems from 1969-1970). It is concentrated on the level of time, space, natural elements, the use of myth and ritual captured in the folk tradition in the village, the gesture and play, existential anxiety which should lead to the return to the childhood. The interpretation is based on the studies of the literature thematology (Gaston Bachelard, Vladimir Toporov, Daniela Hodrová) as well as the works of Mircea Eliade.