Shrnutí Tato diplomová práce pojednává o právní úpravě rozvodu manželství v České republice a soustředí se na rozvod se zjišťováním příčin rozvratu soužití manželů. Výklad obsahuje vývoj právní úpravy rozvodu na území České republiky od vzniku samostatného Československého státu v roce 1918 až do nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V následujících kapitolách je rozebrána právní úprava rozvodu manželství se zjišťováním příčin rozvratu tak, jak je upravena v ustanovení §755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jež nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014. Podle účinné právní úpravy rozvodu manželství, jak je vymezena v ustanovení §755 občanského zákoníku, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Jak vyplývá z uvedeného znění, podmínkou pro rozvod manželství podle ustanovení §755 občanského zákoníku je existence kvalifikovaného rozvratu manželského soužití. Avšak i tehdy, když je u soudu prokázán kvalifikovaný rozvrat manželského soužití, nemusí soud manželství rozvést, neboť právní nárok na rozvod není dán, což vyplývá z použitého slovesa "může". Autor se tak v této práci zabývá především správností právní úpravy, kde právní nárok na rozvod není dán ani za situace, kdy by byl prokázán kvalifikovaný rozvrat a dále tím, zda je vůbec nutné, aby byl kvalifikovaný rozvrat manželského soužití prokazován ve chvíli, kdy alespoň jeden z manželů nechce již v manželství setrvat. Podle ustanovení § 755 odst. 2 nemůže být manželství rozvedeno i přesto, že je soužití manželů rozvráceno, pokud jsou naplněny zákonem stanovené podmínky, které mají zabezpečovat ochranu nezletilého dítěte manželů nebo druhého z manželů. I v tomto případě vznáší autor jisté pochybnosti o správnosti takové právní úpravy. Jedna podkapitola je věnována rovněž rodinné mediaci, jež je v českém právním řádu upravena zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů. V závěru této práce se autor domnívá, že by měl být dán právní nárok na rozvod manželství a zároveň by nemělo být vyžadováno prokázání kvalifikovaného rozvratu jako podmínka, aby manželství mohlo být rozvedeno.Summary This Master's thesis deals with the divorce legislation in the Czech Republic and focuses on divorce with the identification of causes of marriage breakdown. The text includes the development of legal regulations in the Czech Republic since the creation of independent Czechoslovakia in 1918 until the Act No. 89/2012 Coll., the Civil Code, came into force. The following chapters analyze the divorce legislation with the identification of causes of marriage breakdown as it is regulated in Section 755 of the Act No. 89/2012 Coll., the Civil Code, which came into effect on 1 January 2014. Under the effective divorce legislation, as defined in Section 755 of the Civil Code, spouses can be divorced if the cohabitation of spouses is fundamentally, permanently and irretrievably broken and its restoration cannot be expected. As the aforementioned provision provides, a condition for divorce under Section 755 of the Civil Code is the existence of a qualified breakdown of marital cohabitation. But even in cases when a qualified breakdown of marital cohabitation is proven in court, the court may not divorce spouses because, as the verb "may" suggests, there is no legal right to divorce. Therefore, the thesis deals mainly with the accuracy of the legislation with no legal right to divorce even if there is evidence of a qualified breakdown and then with the question whether it is even necessary to produce evidence of a qualified marriage breakdown when at least one of the spouses does not want to stay in the marriage any longer. Under Section 755, paragraph 2, spouses cannot be divorced even though marital cohabitation was disrupted, if the conditions stipulated by law to ensure the protection of a minor child of spouses or of the other spouse are met. In this case, the author also expresses doubts about the accuracy of this legislation. One subchapter is also devoted to family mediation, which is regulated in the Czech legal system by the Act No. 202/2012 Coll., on mediation and amending certain acts. In conclusion, the author argues that there should be legal right to divorce and at the same time, the production of evidence of a qualified breakdown should not be required as a condition for marriage dissolution.