Ústředním tématem této diplomové práce je analýza právního postavení nascitura v dimenzi českého kodifikovaného soukromého práva a detailní rozbor jeho pozice v právu dědickém. V rámci jednotlivých kapitol autorka analyzuje právní osobnost nascitura, možnosti zastoupení a ochrany jeho práv de lege lata. Zamýšlí se nad situacemi, kdy lze vůbec uvažovat o vzniku práva či povinnosti ve spojení se zárodkem lidského života a prostřednictvím koho může být jednání v zájmu počatého dítěte legálně realizováno. Věnuje pozornost existenci přirozených práv a hodnotí, zda je poskytována nasciturovi účinná legální ochrana těchto práv a kdo nese odpovědnost za její výkon. Nastíněná problematika je řešena zejména komparací nové a staré právní úpravy. Jednotlivá zjištění doplňuje komentáři existujících právních názorů a etických pohledů, včetně vlastního. Čtvrtá část je věnována rozboru postavení nascitura v jednotlivých institutech dědického práva účinného od 1.1.2014, které zaznamenalo podstatné změny. Na základě zjištěných skutečností autorka dospívá k výčtu legislativních možností de lege ferenda, které by mohly řešit zjištěné nedostatky či zdroje potenciálních sporů.Main topic of this Master thesis is an analysis of legal position of a nasciturus in the dimension of Czech codified private law and detailed breakdown of its position in the hereditary law. Within the chapters, the author discusses legal capacity of a nasciturus, options of representation and protection of its "de lege lata" rights. The author also discusses situations, when it is even possible to consider the commencement of the right or the obligations in connection with a human embryo and who can be legally responsible for the actions on behalf of an unborn child. She also pays attention to the existence of natural rights and evaluates, whether the nasciturus is provided sufficient legal protection of these rights and who has the responsibility for its execution. The outlined issues are being evaluated by comparison of the new and old legal regulation. The particular findings are supplemented by comments of the existing legal opinions and ethical views, including author's. The fourth part is devoted to the position analysis of nasciturus in the various institutions of hereditary law, effective since 1st January 2014, which experienced major changes. On the ground of the newly found facts, the author arrived to a list of legislative options "de lege ferenda", which could solve drawbacks or sources of potential disputes.