Tématem této diplomové práce je přechod rizika u kupní smlouvy v právu římském a v právu moderním. Hlavním cílem práce je srovnání koho postihuje odpovědnost za nahodilé zničení nebo zhoršení věci u kupní smlouvy v právu římském a moderním. Text práce je členěn do šesti kapitol. První kapitola se zabývá základním vymezením pojmů vis maior a custodia. Následující kapitola se zaměřuje na kupní smlouvu a přechod rizika v právu římském. Tři následující kapitoly popisují přechod rizika u kupní smlouvy v moderních občanskoprávních (i obchodněprávních) kodifikacích. V Obecném občanském zákoníku, ve vládním návrhu zákona z roku 1937, v občanském zákoníku z roku 1950, v občanském zákoníku z roku 1964, v zákoníku o mezinárodním obchodu z roku 1964, v obchodním zákoníku z roku 1992. Poslední kapitola se věnuje dané problematice v nejnovějším občanském zákoníku, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2014.My diploma thesis deals with transition of a risk in a contract of sale in Roman law and modern law. The purpose of this thesis is to compare who bears the risk of accidental destruction or deterioration of a thing in contract of sale in Roman law and modern law. The thesis is divided into six chapters. The first chapter introduces the main features of the terms vis maior and custodia. The following chapter focuses on a contract of sale and a transition of a risk in Roman law. Next three chapters likewise describe a transition of a risk in a contract of sale in the modern civil (and also commercial) codifications. The General Civil Code of 1811, a governmental proposal of civil code from 1937, Civil Code of 1950, Civil Code of 1964, International Commercial Code of 1964, Commercial Code of 1992. The last chapter deals with the issue in the latest Civil Code which came into effect on 1. January 2014.