Bakalářská práce se věnuje srovnání sókratovské ironie s Kierkegaardovým pojetím této ironie. V Platónových dialozích se Sókratés snaží svou ironii vymezit vůči významu klamání, které v té době bylo charakteristické pro řemeslo jeho protivníků sofistů. Cílem práce je ukázat, že Sókratovým primárním úmyslem nebylo jeho společníky v dialogu oklamat a že jeho pohnutky byly důstojnějšího charakteru. Vedle toho se musíme vypořádat s Kierkegaardovým pojetím sókratovské ironie jakožto negativní skutečnosti v ironikově životě. Celou problematiku zakončíme zasazením ironického způsobu života do kontextu Kierkegaardova pojetí náboženského života jako nejvyššího stádia životní cesty.The bachelor thesis compares two various conceptions of socratic irony: traditional Plato's and distinctive Kierkegaard's. Plato's dialogues refer to the difference between Socrates' irony and sophists' deceiving. The aim of the thesis is to prove that Socrates is not intended to deceive while debating with his companions. The next aim is to deal with Kierkegaard's theory of negative actuality of irony. Finally we finish with the confrontation between ironic and religious way of life.