Parkinsonova nemoc (PN) je neurodegenerativní onemocnění, charakterizované základní tetrádou příznaků; klidový třes, bradykinesa, rigidita a posturální nestabilita. Vedle klasických motorických symptomů, je klinický obraz PN tvořen řadou dalších příznaků, označovaných jako non-motorické (NMS). NMS jsou způsobeny postižením řady extranigrálních struktur jak centrálních, tak i periferních. Mohou se manifestovat v kterékoli fázi onemocnění. Ve většině případů jsou špatně diagnostikovány a neadekvátně léčeny. Jelikož mohou ovlivňovat kvalitu života pacientů s PN často mnohem významněji než příznaky motorické, je nezbytná jejich časná diagnostika a odpovídající léčba. V našich pracech, zaměřených na kognitivně-behaviorální a somatosenzitivní domény NMS, jsme referovali o výsledcích naší snahy o zjištění, zda a jak jsou tyto poruchy diagnostikovány a vůbec diagnostikovatelné, a zda by zlepšené diagnostické úsilí mohlo vést k jejich lepší léčitelnosti.Parkinson´s disease (PD) is a neurodegenerative disorder, characterized by tetrad of symptoms; resting tremor, bradykinesia, rigidity and postural instability. In addition to classic motor symptoms of PD, the clinical picture is made up of a number of other symptoms, known as non-motor symptoms (NMS). NMS are caused by affecting of number of both central and peripheral extranigral structures. They can be manifested in any phase of disease. In most cases they are diagnosed wrongly and treated inadequately. As they can affect the quality of life in patients with PD often much more significantly than motor symptoms, their early diagnosis and appropriate treatment are necessary. In our studies, we reported on the results of our aim to find out whether and how these disorders are diagnosed and if they are diagnosable at all and whether improved diagnostic efforts could lead to better treatment possibilities of NMS in the initial period of their manifestation.