Cílem této práce bylo srovnání výsledků různých metod zaměřených na zjištění množství a distribuce tělesného tuku u dvou různých souborů žen. Druhý cílem bylo posouzení vlivu tubulizace žaludku na tělesné složení a na stravovací zvyklosti pacientů v průběhu 6 a 12 měsíců po operaci. Metodika: U prvního zkoumaného souboru 86 žen s optimální tělesnou hmotností, nadváhou i obezitou byly měřeny tělesná hmotnost, výška, obvod pasu, vypočítán Body mass index (BMI). Tělesné složení bylo zjišťováno pomocí kaliperace kožních řas metodou podle Pařízkové, bioelektrické impedance (BIA, Tanita BC 418), duální rentgenové absorpciometrie (DXA, Hologic Discovery W). U druhého souboru 67 obézních žen indikovaných ke sleeve gastrektomii byly měřeny tělesná hmotnost, výška, obvod pasu, BMI a množství tělesného tuku pomocí BIA (Nutriguard M) a DXA (Hologic Discovery W). U souboru sledovaného 6 měsíců (57 osob) a 12 měsíců (37 osob) po tubulizaci žaludku byla měřena tělesná hmotnost, výška, obvod pasu a boků a vypočítán BMI, množství tělesného tuku pomocí DXA. Stravovací zvyklosti byly zjišťovány dotazníkovou metodou. U 34 osob po půl roce a 15 osob po roce od operace byla pomocí frekvenčního dotazníku sledována četnost konzumace vybraných skupin potravin. Výsledky: Jednotlivé použité metody DXA a BIA navzájem dobře korelují u obou souborů (r = 0,929 a r = 0,726). Velmi dobrá korelace byla u prvního souboru mezi metodou DXA a podle Pařízkové (r = 0,925). V absolutním množství tuku se jednotlivé metody v rámci celých souborů navzájem výrazně liší (p $<$ 0,001). Metody DXA a BIA dávaly srovnatelné výsledky pouze ve skupině obézních žen prvního souboru (p = 0,684). Hodnoty BIA přepočítané pomocí vytvořených korekčních rovnic dávaly v absolutních hodnotách stejné výsledky jako DXA (p = 0,565 - 0,808). U pacientů sledovaných rok po tubulizaci žaludku došlo ke snížení hmotnosti v průměru o 31,7 kg (p $<$ 0,001). BMI se snížilo o 11,1 kg/m2 (p $<$ 0,001), množství tělesného tuku pokleslo o 21,4 kg (p $<$ 0,001). Pacienti uvádějí snížení chuti k jídlu (p = 0,001), větší pravidelnost stravy (p $<$ 0,001) a více porcí jídel za den (p = 0,003). Konzumují méně uzenin s vyšším obsahem tuku (p = 0,021) a destilátů (p = 0,026). Závěr: Metody BIA a podle Pařízkové dávaly u většiny souborů nižší výsledky procenta tělesného než metoda DXA. Byla stanovena korekční rovnice, pro přepočet procenta tělesného tuku stanoveného metodou BIA a DXA. Korigované hodnoty stanovené metodou BIA dávaly shodné výsledky procenta tělesného tuku jako referenční metoda DXA. Vlivem tubulizace žaludku a následné péče nutričního terapeuta došlo v průběhu půl roku po operaci ke zlepšení některých stravovacích zvyklostí pacientů. Pro další posouzení účinnosti léčby budou vyšetřované osoby dále sledovány po dobu dvou let.The aim of this study was to compare selected methods for measurement of body fat and its distribution in the two various groups of women. The second aim of the study was to assess the influence of sleeve gastrectomy on body weight and eating habits of patients 6 and 12 months after surgery. Methods: The first group consisted of 86 women with normal weight, overweight and obesity. These parameters were measured: body height, body weight, circumference of waist, BMI. These methods were used for determination of body composition: skin fold thickness measurement by Parizkova, bioelectrical impedance (BIA, Tanita BC-418), dual-energy X-ray absorptiometry (DXA, Hologic Discovery W). The second sample consisted of 67 women indicated a sleeve gastrectomy. The investigated individuals underwent body weight and height, waist and hip measurement and the BMI, BIA (Nutriguard M) and DXA (Hologic Discovery W) measurement. Cohorts of 57 (6 month after surgery) and 37 (12 months after surgery) patients underwent body weight, height, waist and hips, body fat (DXA) measurement and calculated BMI. Dietary habits were assessed by questionnaire. Frequency questionnaire was used in the groups of 34 patients (6 month after surgery) and 15 patients (12 months after srugery) to assess the consumption frequency of selected food groups. Results: Results of observed methods BIA and DXA correlated well in bouth groups of women (r = 0.929 and r = 0.726). Very good correlation was found between results of method DXA and method by Parizkova (r = 0.925) in the first group. There were significant differences in amount of body fat assessed by DXA and other methods (p $<$ 0.001). The results of the methods DXA and BIA were similar in the group of obese women (p = 0.684). Correction equations created for these groups of women gave the same results in body fat percentage as the reference method DXA (p = 0.565 ? 0.808). One year after sleeve gastrectomy the average weight reduction of 31.7 kg (p $<$ 0.001) was found. BMI decreased by 11.1 kg/m2 (p $<$ 0.001), body fat decreased by 21.4 kg (p $<$ 0.001). Patients reported decreased appetite (p = 0.001), greater regularity of meals (p $<$ 0.001) and more servings per day (p = 0.021). They eat less fatty sausages and drink less spirits (p = 0.026). Conclusion: The results of body fat obtained by BIA were on average lower compared with DXA method. A correction equation for the conversion of body fat percentage determined by BIA and DXA was created. Correction equation created for this group of women gave the same results in body fat percentage as the reference method DXA. The sleeve gastrectomy and follow-up by nutritional therapist led six months after surgery to improvement of eating habits of some patients. For further assessment of the effectiveness of treatment the group of patients will be followed up for two years.