Studie se zabývá přínosem Ludvíka Aškenazyho pro český film. Příklon k jedinci, psychologizace, zintimnění tématu je demonstrováno na dvou analyzovaných filmech Můj přítel Fabián (Jiří Weiss, 1953) a Tam na konečné (Ján Kadár, Elmar Klos, 1957). V těchto dvou filmech se odráží dobový kulturní kontext padesátých let i postupné rozvolňování doktríny socialistického realismu. Studie dále nastiňuje následující vývoj Aškenazyho spolupráce s filmem a odkrývá možnosti, ke kterým film v šedesátých letech dospěl.The thesis deals with the writer Ludvík Aškenazy and his contribution to Czech film. Focus on the life of an individual, psychological issues and orientation to the intimate topics are the themes, which are included in the films Můj přítel Fabián and Tam na konečné. These films have been analysed in this thesis. The analysis reflects the changing cultural context of the 1950's, from a tough regime of socialistic realism to the period of release. The thesis deals with a later collaboration of Ludvík Aškenazy with Czech film, and thus disclosing the possibilities for film in the sixties.