Dědické právo jako celek je neodmyslitelnou součástí občanského práva, které upravuje a reguluje soukromoprávní vztahy ve společnosti. Dědické právo bylo na vysoké úrovni zpracováno již ve Starověkém Římě, kde mělo významné postavení. Již v této době lidé poznali, že smrt jako jistá a neodvratitelná událost nastane v životě každého jedince. V důsledku dané skutečnosti byl vytvořen systém právních norem, který začal upravovat vztahy vznikající po smrti fyzické osoby, tedy po ukončení její fyzické existence. Smrt se stala podstatnou právní skutečností. Dědické právo prošlo v průběhu mnoha století různými více či méně významnými změnami. Obecně se jednalo spíše o postupný vývoj a zdokonalování právních norem dědického práva v souvislosti s vývojem společnosti. Účel a jednotlivé principy dědického práva zůstávaly nezměněné. Kontinuita vývoje dědického práva však byla přetržena v polovině 20. století, kdy došlo na našem území ke státnímu převratu, a do čela politické scény se dostala na více než 40 let KSČ. Ve velice krátkém časovém období došlo k destrukci celého právního řádu a po druhé rekodifikaci soukromého práva na počátku 60. let k úplnému rozkladu dědického práva v jeho původním pojetí. Nejvíce ,,zdeformována" byla část dědického práva, která je základním projevem zásady autonomie vůle a úcty ke člověku jako takovému. Testamentární dědická posloupnost byla z politického hlediska nevyhovující, proto byla zredukována na minimální možný počet ustanovení. Přesto, že období vytváření jednotného socialistického práva je již několik desítek let za námi, nebyla prozatím vytvořena úprava dědického práva a testamentární dědické posloupnosti hodná pro demokratický právní stát. Diplomová práce poukazuje na dřívější chápání dědického práva a zároveň vytýká problematické aspekty a nedostatky právní úpravy účinné v současné době. Zároveň se snaží upozornit na nutnost a nevyhnutelnost přijetí zcela nového soukromoprávního kodexu, který bude splňovat požadavky demokratického právního státu.The law of succession is an inherent part of civil law, which modifies and regulates private relationships in our society. Law of succession was already compiled on hight level in ancient Rome where it played important role. The people in ancient Rome already knew that death is a certain event in everyone´s life. In consequence of this fact, it was formulated the system of legal norms, which started to regulate relationships after the physical entity´s death thus after the end of his or her physical existence. The death became an essential part of legal fact. The law of succession has been changed in many ways during centuries. Generally it was only gradual evolution and improvement of legal norms of the law of succession in context of development of society. The purpose and the particular principles of the law of succession were unmodified. Continuity of evolution of the law of succession was interrupted in half of the 20th century because of the coup d´état. The Communist Party of Czechoslovakia headed political scene for forty years. The whole legal order reached the destruction and the private law reached the recodification in short span of time. Original conception of the law of succession was disorganized at the beginning of 1960s. The most degenerated part was a part of which is basic manifestation of principle of self-government of will and reverence for human being in itself. Testamentary hereditary succession was inconvenient from political point of view that is why it was reduced to a minimum of legal norms, even though the period of making the uniform socialist law had finished many years ago. As yet the amended of the law of succession and testamentary hereditary succession for the democtratic legally consistent state haven´t created there. The thesis points out to the original concept of the law of succession and demonstrates the problematic aspects and the deficiencies of legal regulations of the current legislation. The thesis currently tries to say, that the acceptance of new civil code is so important for our democratic society.