Skupina vrby bobkolisté patří v rámci rodu Salix k taxonomicky nejobtížnějším. V Evropě jsou z tohoto komplexu zastoupeny nominátní typ vrba bobkolistá s širokým rozšířením na severu a severovýchodě Evropy, vrba dvoubarvá vyskytující se v Krkonoších, v Harzu a ve Vogézách, vrba Hegetschweilerova rostoucí v Alpách a Salix hibernica, která je endemitem Severního Irska. Nejasné postavení má taxon Salix basaltica, který je v současnosti slučován s vrbou dvoubarvou. V minulosti způsobily řadu omylů v nomenklatorice vrby dvoubarvé záměny s podobnou vrbou Schraderovou, která se však vyskytuje pouze v kultuře. Pro studium okruhu vrby bobkolisté bylo testováno celkem 12 mikrosatelitních markerů. U 6 z nich se podařilo nalézt vhodné podmínky a tyto byly použity pro zhodnocení genetické variability populací vrby dvoubarvé v Krkonoších. Podle isoenzymových analýz, které byly v minulosti prováděny, se zjistilo, že populaci tvoří jediný klon. To se následně potvrdilo také v této studii s pomocí mikrosatelitů. Všechny rostliny měly stejný genotyp. Podobná situace byla prokázána rovněž u německých populací v Harzu, kde jsou také všichni jedinci se shodným genotypem. Jako srovnávací materiál bylo pro genetickou analýzu použito i několik vzorků vrby bobkolisté. 4 pocházely ze Švýcarska a 2 z Tater. U nich se ale prozatím nepodařilo identifikovat jednotlivé alely a určit genotypy. To bude předmětem dalšího studia.The tea-leaved willow group is one of most difficult groups within the genus Salix in Europe. This species complex consists of the nominate type Salix phylicifolia, which is widely distributed in northern and northeastern Europe, Salix bicolor occuring in Krkonoše mountains, Harz and Vosges, Salix hegetschweileri growing in Alps and Salix hibernica that is endemic to Northern Ireland. An assessment of Salix basaltica is still tricky. Nowadays, it is considered to be conspecific with Salix bicolor. Mistakes were caused further complexity; taxon Salix schraderiana that is similar to Salix bicolor but known from the culture only. Salix phylicifolia group were tested. Out of total of 12 tested primers, six ones were successfully optimised for studying genetic variability of Salix bicolor population in Krkonoše Mts. Isoenzyme analysis done in the past revealed that this population consist of the single clone. This phenomenon was preliminarily confirmed also study using of microsatellites. All available individuals in this study have the same genotype. Similarly populations in Harz, Germany consist of single genotype too. For genetic analysis we also used several tea-leaved willow individuals for comparison. Four of them originated from the Swiss Alps and two from Tatra Mts. Up to now genetic identification of these individuals was not successful. The future work should focus on optimising the microsatellites for all the species within the S. phylicifolia agg.