V disertační práci jsme se zabývali vlivem mírné terapeutické hypotermie na výsledný neurologický stav nemocných po kardiopulmonální resuscitaci. S cílem ověřit účelnost tohoto postupu u nemocných resuscitovaných pro různý diagnostikovaný rytmus jsme srovnali dvě skupiny nemocných: skupinu pacientů přijatých po kardiopulmonální resuscitaci na JIRP v roce 2010 a skupinu nemocných z roku 2006. Skupiny jsme rozdělili do dvou souborů: po mimonemocniční resuscitaci a po resuscitaci v nemocnici. Soubory do dvou podsouborů: po resuscitaci pro defibrilovatelný a nedefibrilovatelný rytmus. Jednotlivé podsoubory jsme porovnali. V každém podsouboru jsme sledovali demografická data, čas do obnovení spontánního oběhu a laktátemii při příjmu. Srovnali jsme výsledný neurologický stav nemocných při překladu z jednotky pomocí Glasgow outcome scale. Při analýze výsledků jsme se zaměřili rovněž na kvalitu provedení terapeutické hypotermie. Posoudili jsmë rychlost dosažení cílové teploty a kolísání teploty v průběhu terapeutické hypotermie. Ve srovnání s rokem 2006 došlo v roce 2010 ve všech podsouborech ke zvýšení úmrtnosti a snížení počtu nemocných propuštěných z nemocnice do domácího ošetřování nebo přeložených na ošetřovatelské lůžko v dobrém neurologickém stavu. Nepodařilo se prokázat pozitivní vliv mírné terapeutické hypotermie na neurologický stav nemocných po resuscitaci pro defibrilovatelný ani pro nedefibrilovatelný rytmus. U skupiny po resuscitaci pro asystolii mimo nemocnici jejich stav mírná terapeutická hypotermie signifikantně zhoršila. Je možné, že výsledky ve sledované skupině byly ovlivněny chybami při provádění terapeutické hypotermie.In our thesis, we analyzed the influence of therapeutic hypothermia on neurologic outcome following CPR. In order to evaluate the effectiveness of this method in patients with different initial rhythms, we compared two groups: a group of patients admitted to the ICU following cardiopulmonary resuscitation in 2010 with a group of patients treated in 2006. We divided both groups into two subgroups: following resuscitation due to shockable or unshockable rhythms. Subgroups were compared with regard to demographic data, time to return of spontaneous circulation, lactate concentration in plasma on admission to the hospital and neurological outcome at the discharge from the ICU using Glasgow Outcome Scale. We also focused on the quality of therapeutic hypothermia. We evaluated how fast the target temperature was reached as well as temperature fluctuations during therapeutic hypothermia. In all subgroups in 2010, we found increased mortality together with decreased number of patients discharged with good neurologic outcome from both the ICU and the hospital compared to 2006. We could not show any positive influence of therapeutic hypothermia on neurologic outcome in resuscitated patients with either shockable or unshockable rhythms. Moreover, therapeutic hypothermia significantly worsened the outcome in the subgroup of patients resuscitated due to out-of-hospital asystole. However, it is possible that these results were affected by imprecise execution of therapeutic hypothermia.