Práce sleduje chápání pohybu a modlitby v širších souvislostech. Vidí modlitbu, jakožto vztah s Bohem, kterou člověk může naplnit svůj sportovní život a vůbec každý denní pohyb, a pohyb, jakožto vztah k člověku, kterým může člověk obohatit a rozvinout svůj duchovní život. Pomocí pochopení liturgického dění obohatí často jednostranné chápání sportovního a pohybového zdokonalování. Dále předá duchovní dědictví ostatních monoteistických náboženství, které se zakládá na objevení hodnot těla a pohybu. V další části odhalí a odsoudí pověrčivost v gestech ?modlitby? mnoha sportovců a zároveň vyzdvihne ty, kteří se pohybem skutečně modlí. A druhá část této práce se bude věnovat několika termínům a pohledům, které utvářely a stále utvářejí sportovce (a překvapivě současně) i křesťany v jejich úsilí o dokonalost. Přes všechny rozdíly se však není čemu divit. V obou směrech se přeci jedná o celostní (holistický) rozvoj člověka.The thesis deals with the understanding of physical activity and prayer in a broader sense of the word. It regards prayer as a relationship with God that can fulfil the life of a sportsman and generally every daily physical activity. On the other hand, it considers physical activity to be a relationship concerning people that can enhance and develop one?s spiritual life. By means of understanding liturgical events the thesis enriches often one-sided comprehension of sport and physical improvement. It also passes on the spiritual inheritance of other monotheistic religions that is based on discovery of sport and physical values. In another part it reveals and deplores the superstition in prayer gestures of many sportsmen and alongside it speaks highly of those who really pray by their movement. The second part of the thesis focuses on several terms and views that have formed both sportsmen and (surprisingly at the same time) Christians in their effort to improve. Despite all the differences there is nothing to wonder about. In both cases the issue is the holistic development of a human.