Práce se soustřeďuje na téma zla a zobrazování násilí v dílech Marka Ravenhilla, Sarah Kaneové a Martina McDonagha. Nejprve představuje tvorbu dramatiků v kontextu britské divadelní tradice, a to především divadla in-yer-face. Podrobnější analýza jednotlivých děl sleduje zobrazované násilí a jeho funkci. Na základě rozborů charakterizuje typ násilí. Mark Ravenhill zpracovává téma lhostejnosti k násilí, jehož jsme svědky a záměrně jej ignorujeme. Násilí v dílech Sarah Kaneové, která v mnohém navazuje na divadelní avantgardu, má až rituální podobu a přes svou naturalistická charakter zcela symbolický význam. Martin McDonagh volí groteskně zábavné násilí, které se v části her stává až násilím pro samotné násilí. Expresivní a symbolické násilí čistě lyrických her Sarah Kaneové, ostrá kritika konzumní společnosti v dílech Marka Ravenhilla a tarantinovské experimenty Martina McDonagha jasně ukazují, že použité násilí má sice diváka šokovat, ale tento šok jej má přivést k hlubšímu prožitku. Práce se tak staví proti negativní kritice násilí zobrazovaného v těchto dílech.The thesis concentrates on the topic of evil and depiction of violence in the work of Mark Ravenhill, Sarah Kane and Martin McDonagh. Firstly, the work of the playwrights is introduced in the context of the British theatrical tradition, mainly in-yer-face theatre. A detailed analysis of individual works maps the depicted violence and its function in the plays. Based on the analysis the types of violence and its related themes are characterised. Mark Ravenhill deals with the topic of indifference to violence which we witness and deliberately ignore. The violence in Sarah Kane?s work, who follows the avantgarde theatrical traditions, has a ritual and symbolic meaning in spite of its naturalistic form. Martin McDonagh chooses grotesquely entertaining violence which becomes pure violence for violence itself in some of his plays. Expressive and symbolical violence of Kane?s lyrical plays, criticism of consumer society in Ravenhill?s work and Tarantino-like experiments of McDonagh clearly show that violence was used in order to shock but this shock leads to a more intensive experience. The thesis opposes the common negative criticism of violence depicted in these works.