Tato práce je především úvodem k filosofii pozdního Sartra, můžeme-li ho takto nazvat; je to pokus o zmapování jeho filosofie mezi Bytím a nicotou a Kritikou dialektického rozumu, tedy rozmezí 15. let, kdy se Sartre fenomenolog postupně dává do služeb neortodoxního marxismu. Cílem je tedy ozřejmit Sartrovy postoje v tomto období mezi jeho dvěmi nejslavnějšími díly a ukázat vývoj jeho pozdní filosofie. Marxismus Sartre považuje za nepřekročitelnou filosofii naší doby a ideologii existencialismu, jak Sartre v 60. letech nazývá existencialismus, považuje za metodu k jeho pochopení.The aim of my thesis is an introduction to Sartre´s philosophy of late phase. In my thesis I attempted to focus on his philosophy time-limited by Being and Nothingness and Critique of Dialectical Reason. During these 15 years, we are witnesses of Sartre´s change. Sartre ? phenomenologist started out to path of neo-orthodox marxism. In my interest is to clarify Sartre´s opinions in this period, and I also would like to show process of development of his philosophy during this part of his life. Sartre considered marxism as an insuperable philosophy of our age. Ideology of existencialism, as Sartre called existencialism, is then a method for his understanding