Záměrem práce bylo prozkoumat českou adjektivní frázi, zejména její chování v atributu, kde se může vyskytnout v tzv. cirkumpozici. Tomuto fenoménu se věnují všechny velké české mluvnice, ale buď ho uvádějí jako jev (stylisticky) nepřípustný, nebo ho popisují pomocí pravidel, která jsou zjevně nedostatečná (nelze je uplatnit ani na příklady uváděné mluvnicemi, nemluvě o příkladech z jiných zdrojů). Protože české mluvnice v podstatě nepracují s konceptem fráze (s výjimkou ? částečně ? Skladby češtiny (Grepl ? Karlíka 1998) a zčásti i Mluvnice češtiny (3) (Daneš 1998)), bylo nejprve nutné ji pro češtinu popsat. Popis začíná morfologickým a sémantickým vymezením adjektiva a pokračuje popisem jeho premodifikátorů a postmodifikátorů. Teprve s vymezenou adjektivní frází (za pomoci tradičních mluvnic, zejm. teorie valence, i poznatků, které poskytuje generativní (minimalistický) rámec) bylo možné přistoupit k popisu její distribuce (atribut, predikativ a doplněk). Důraz je kladen na užití české adjektivní fráze v atributu, zejména jeho tři pozice vzhledem k jmenné frázi (prenominální pozice, postnominální pozice a tzv. cirkumpozice). Tzv. cirkumpozici více či méně popisují všechny sledované mluvnice, chybí jim však explanatorní síla (což platí o popisu AP v atributu obecně). K pravidlům, která mluvnice uvádějí jako podmínky pro cirkumpozici AP, jsou přidána některá další, přičemž docházím k provizornímu závěru, že ?roztržitelné? AP se od ?neroztržitelných? liší na základě povahy adjektiva, respektive jeho doplnění: u adjektiv s potenciálními komplementy cirkumpozice možná je, u adjektiv s komplementy obligatorními nikoli (cirkumpozice tedy spočívá v odtržení adjektiva od komplementu, nikoli např. AP od svého adjunktu), což je závěr, který bylo možno učinit na základě výkladů poskytovaných tradičními mluvnice (Daneš 1987 a Grepl ? Karlík 1998). Zbývá nicméně přezkoumat postup, který by u adjektiv umožnil přesně odlišit potenciální komplementy od adjunktů.This thesis revisits (syntactic) behaviour of the Czech adjectival phrase as described in some of the major handbooks of Czech syntax. Since the said handbooks do not fully encompass the concept of phrase, I had to describe the Czech AP in terms of its pre- and post-modification and its distribution (AP modifying the noun ? the attribute, AP in copula constructions and the traditional complement). Two chapters summarize the concept of valency and a separate chapter is dedicated to the concept of phrase in the generative (minimalist) framework. The Czech AP described, I went on to develop the focal point, the syntactic behaviour of the Czech attributive AP with its three configurations with respect to the noun phrase ? prenominal, postnominal and discontinuous. The said handbooks draw a rather sketchy picture of the phenomenon, lacking, above all, almost any real explanatory power, although providing a number of promising observations to work on. The rules (conditions) of the discontinuous AP are revisited and found neither sufficient nor necessary; several additional rules for an AP to appear in the discontinuous position are discussed (both with reference to examples listed in the traditional handbooks of Czech grammar and examples sources elsewhere). It is argued that AP?s are allowed in/banned from the discontinuous position based on the their complement-selecting properties (based on the traditional grammar observations), although a more precise procedure to separate adjectives selecting optional complements from adjectives that do not select any complements is called for.