Tato práce se zabývá separovanými substancemi v pojetí významného středověkého filosofa Tomáše Akvinského. Hlavním cílem práce je ukázat na analýze poznání separované duše, jaký byl Tomáš Akvinský na svou dobu pokrokový myslitel, když zdůrazňil, že člověk je bytost, jejíž přirozenost se nejlépe uskutečňuje v jednotě duše a těla. Analýza čtyř děl, respektive jejich částí (Summa contra gentiles, Questiones disputatae de anima, De substantiis separatis, Summa theologiae), umožnila získat představu o tom, z čeho Tomáš Akvinský vychází, jak argumentuje a k čemu dospívá. Tomáš se opírá o Platóna, Aristotela a Dionýsia Areopagitu, jejichž názory mu slouží jako základ pro jeho originální syntézu.This work deals with separate substances in the conception of important medieval philosopher Thomas Aquinas. The main aim of this work is to show, by analysis of the knowledge of the separated soul, how progressive thinker Thomas Aquinas was at his time when he emphasized that man is a being whose nature realizes best in the union of the soul and the body. Analysis of his four works, actually of their parts (Summa contra gentiles, Questiones disputatae de anima, De substantiis separatis, Summa theologiae), enabled to obtain ideas Thomas Aquinas comes from, how he reasons and what conclusions he comes to. Thomas Aquinas´s conclusions are based on the works of Plato, Aristotle and Dionysius the Areopagite whose teaching serves him as a basis for his original synthesis.