Práce si klade za cíl ukázat na různorodost návrhů vybraných biblistů druhé poloviny 20. století, jak interpretovat poselství 40. - 55. kapitoly knihy Izaiáš o vztahu Hospodina a jeho národa vůči národům ostatním. Diskutována jsou především dvě vzájemně protikladná čtení Iz 40-55: tzv. univerzalistické, které interpretuje Deuteroizaiáše jako univerzalistu hlásajícího Hospodinovu univerzální nabídku spásy pro všechny, a tzv. nacionalistické, jež naopak pojímá Deuteroizaiáše jako vyhraněného nacionalistu zvěstujícího spásu pouze pro Izraelce. Klady i limity obou těchto konceptů jsou nastíněny při interpretaci úryvků Iz 40,12-26; 41,8-13; 49,22-26; 45,18-25; 42,1-4; 49,1-9; 51,4-6 a 55,1-5.The main topic of the thesis is to show a variety of suggestions how to interpret the relationship of the nations to Yahweh and to Israel in Isaiah 40-55. Primarily two concepts are discusssed: the fist one interprets Deutero-Isaiah as the fisrt universalist who envisions salvation for all mankind, the other one reads Deutero-Isaiah as a nationalist who sees salvation only for Israel. Both merits and limits of the concepts are outlined by exegesis of Is 40,12-26; 41,8-13; 49,22-26; 45,18-25; 42,1-4; 49,1-9; 51,4-6 and 55,1-5.