Ve své práci srovnávám přístup rodiny u člověka těžce tělesně postiženého od narození, nebo od útlého dětství s přístupem rodiny člověka, který k hendikepu přišel v mládí a ranné dospělosti. Na příkladech uvedu různé možné přístupy rodiny a přátel, jako reakci na daný stav. Protože postoje a názory nejbližšího okolí tělesně postiženého člověka ovlivňuje další lidi, pokusím se určit, jaké mají tyto postoje nepřímo vliv na celou společnost, resp. na utváření názoru majority na tělesně postižené občany. Jakým způsobem míra podpory rodiny a její přístup k hendikepu ovlivňuje nabývání autonomie tělesně postiženého člověka.In this thesis I focus on the topic of physically handicaped people. During my work experiences i noticed, that the concrete family , level of the support from its members and the approach of the family to the handicap intself are factors which influence the (re)gaining of the authonomy of physically handicaped person. I will show some different approaches of family and friends as a reaction to this live situation situation. The aim of my thesis is to create a theoretical concept of an ideal relationship between the handicaped person and the people around him (family, friends and etc), which allows him (person with handicap) that level of personal autonomy in his life that is due to his disability possible and which allows him also the full life living and to cope with his limitations of the phisically handicaped person. Opositelly I will show some attitudes of the close social surroundinngs of the handicaped person, that complicate the reintegration.