Cílem práce je analýza homiletických textů jezuitského kazatele Antonína Koniáše (1691-1760) shromážděných především ve sbírkách Vejtažní naučení (1740) a Postila (1750). Hlavní důraz je položen na charakteristiku barokních symbolů. V teoretické části se zabýváme obecnou podstatou symbolu, kazatelstvím v období baroka a také osobou a činností Antonína Koniáše. V praktické části sledujeme symbol v kazatelových kázáních, přitom vycházíme ze symbolických okruhů barev, živočichů, rostlin, živlů a další pro nás výrazné symboliky. Kromě symbolů věnujeme pozornost i jiným uměleckým prostředkům, pozici exempla v kázáních, přístupu kazatele ke konceptu a textům s tematikou českých světců.The thesis aims to analyse homiletic texts of a jesuit preacher Antonín Koniáš (1691-1760) gathered in the collections entitled Vejtažní naučení (1740) and Postila (1750). The main emphasis is put on the characteristics of baroque symbol. The first theoretical one deals with the general character of symbol, the baroque preaching as well as the personage and acts of Antonín Koniáš. The other practical part focuses on the symbol in the preacher´s predications being based on the symbology of colours, animals, plants, elements and others. Apart from symbols the attention is paid to other artistic figures, the role of exempla in the sermons, Koniáš´s relation to ?concetto? and texts about czech saints.