Tato práce se zabývá institutem donucení v mezinárodním právu. Nejprve vymezuje pojmy související s donucením, jako jsou právní či protiprávní vztahy mezi státy, okolnosti vylučující protiprávnost a mezinárodněprávní odpovědnost. Poté se soustřeďuje na výklad samotného pojmu donucení v mezinárodním právu, na jeho znaky, rozdíly jednotlivých opatření faktické povahy a na podmínky přípustnosti práva na sebeobranu. Dále se výklad zabývá represáliemi, jejich historickým vývojem, definicí pojmu a pravidly, kterými se musí stát při jejich uplatnění řídit. Pozornost je také věnována univerzální politické organizaci - OSN, pravomocem Rady bezpečnosti a Valného shromáždění a především donucovacím opatřením OSN zakotveným v kapitole VII Charty OSN. V závěru jsou demonstrovány postupy OSN a provedení sankcí v zásadních otázkách, jako je operace OSN v Kongu, na Kypru, korejská otázka a irácká agrese vůči Kuvajtu.The text deals with the institute of coercion in international law. First it defines the terms associated with coercion, such as legal or illegal relationships between states, circumstances excluding the illegality and international responsibility. Then it is focused on the interpretation of the term of coercion in international law, on its characters, the differences of measures of factual nature and the conditions of admissibility of the right to self-defense. Also deals with the interpretation of reprisals, their historical development, its definition and rules which state has to follow in thein application. Attention is also paid to the UN - universal political organization, the competences of the Security Council and the General Assembly and especially to coercive measures enshrined in the Chapter VII of the UN Charter. UN procedures and the aplication of sanctions on crucial issues are demonstrated at the end of the paper - such as the UN operation in Congo, Cyprus, the Korean issue and the Iraqi aggression against Kuwait.