Dvě teoretické práce, které vysvětlují podstatu Kalistova subjektivního spiritualismu a obecné metodologické zásady jeho historického bádání.Ve 20.-30. letech 20.stol. se v rámci české historické vědy vyhraňuje proud tzv. rozumějící historiografie, jehož byl Kalista čelným představitelem. Na rozdíl od objektivismu a pozitivismu vlivné Gollovy školy zdůrazňuje úlohu subjektu v procesu historického poznání. Tato zásada se stala východiskem celého jeho díla, které bylo věnováno zejména českému baroku a jeho duchovní kultuře.