Úvod: Nadměrné krvácení po vaginálním porodu je závažná, někdy až život ohrožující porodnická komplikace, při které je krevní ztráta zhodnocena jako 500 ml a více. Tento stav je spojen i s možnými závažnými důsledky pro matku. Cíl: Cílem teoretické části diplomové práce je sumarizovat dohledané publikované aktuální poznatky o incidenci, příčinách, rizikových faktorech, léčbě a prevenci nadměrného poporodního krvácení po vaginálním porodu. Pro dohledání těchto poznatků byly využity databáze Ebsco, ProQuest a PubMed. Hlavním cílem kvantitativního výzkumu bylo zjistit a porovnat vliv vybraných faktorů na nadměrnou krevní ztrátu po vaginálním porodu. Dílčí cíle se zabývaly vlivem parity, způsobu začátku porodu a porodní hmotností novorozence na velikost a příčinu krevní ztráty. Metodika: Pro účely výzkumu byl zvolen kvantitativní retrospektivní výzkum pomocí sběru dat ze zdravotnické dokumentace v Nemocnici Nové Město na Moravě. Do studie bylo zahrnuto 110 rodiček s krevní ztrátou po jednočetném vaginálním porodu alespoň 500 ml v období od září roku 2020 do února roku 2023. Po sběru dat byla vypracována popisná statistika a analýza hypotéz metodou analýzy rozptylu (metoda ANOVA) jednoduchého třídění, Pearsonova chí-kvadrát testu, Fisherova exaktního testu, modelu obyčejné lineární regrese a modelu multinomické regrese. Výsledky a diskuze: Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že incidence nadměrného poporodního krvácení po vaginálním porodu ve sledovaném vzorku rodiček byla 9,18 %, což se shoduje s celosvětovou incidencí poporodního krvácení, avšak v porovnání s incidencí v České republice je výsledek našeho výzkumu o pár procent vyšší. V našem výzkumném vzorku žen bylo potvrzeno, že největší podíl na poporodním krvácení je hypotonie/atonie děložní, dále patologie tkání neboli placenta (parcialis) adherens, retence tkáně, trauma nebo lacerace a u několika žen došlo i ke krvácení v důsledku kombinace jednotlivých příčin. V rámci hypotéz nebyla potvrzena statisticky významná souvislost mezi paritou, způsobem začátku porodu, porodní hmotností novorozence a velikostí i příčinou krevní ztráty. Z výzkumu dále vyplynulo, že nejčastějším způsobem léčby byla kombinace farmakologické (uterotonika) a chirurgické (instrumentální revize dutiny děložní) léčby, což se shoduje s nejnovějšími poznatky o vhodném způsobu léčby nadměrného poporodního krvácení. Jedním z účinných preventivních opatřeních je např. bolusové podání 5 IU oxytocinu. Závěr: Incidence nadměrného poporodního krvácení v našem výzkumu byla 9,18 %. Nejčastější příčinou byla hypotonie/atonie děložní (50 % rodiček). V rámci zkoumaných rizikových faktorů bylo zjištěno, že mezi velikostí krevní ztráty a porodní hmotností novorozence je slabý lineární vztah. Nejčastějším způsobem léčby nadměrného poporodního krvácení byla kombinace farmakologické a chirurgické léčby. K nadměrnému poporodnímu krvácení může dojít i přes preventivní podání oxytocinu. Výsledky našeho výzkumu lze využít jako studijní materiál, reflexi pro zúčastněné pracoviště nebo podklady k dalšímu zkoumání dané problematiky.Introduction: Postpartum bleeding after vaginal birth is a serious, sometimes even life-threatening obstetrics complication in which blood loss is 500 ml or more. This condition is also associated with posssible severe consequences for the mother. Main aim: The aim of the theoretical part of the thesis is to summarise current knowledge about the incidence, causes, risk factors, treatment and prevention of postpartum bleeding after vaginal delivery. Ebsco, ProQuest and PubMed databases were used to find these findings. The main aim of the quantitative research was to determine and compare the influence of selected factors on postpartum bleeding after vaginal birth. Sub-aims deal with the impact of parity, mode of onset of labour and birth weight of the newborn on the magnitude and cause of blood loss. Methods: Quantitative retrospective research was done using data from the medical documentation in the Hospital Nové Město na Moravě. The study included 110 women with blood loss of at least 500 ml after a single vaginal delivery. Data were collected from September 2020 to February 2023. Obtained data were evaluated by following tests and statistical approaches: descriptive statistics, one way analysis of variance, Pearson's chi-square test, Fisher's exact test, simple linear regression model and multinomial regression model. Results and discussion: This thesis showed that the incidence of postpartum bleeding after vaginal delivery was 9,18 % in the studied group. It aligns with the worldwide incidence of postpartum bleeding. However, the results of this research are a few percent higher compared to the published incidence in the Czech Republic. In the cohort of women studied herein, it was confirmed that the biggest contributor to postpartum bleeding is uterine hypotonia/atonia, tissue pathology or placenta (partialis) adherens, tissue retention and trauma or laceration. Few women also experienced bleeding due to a combination of individual causes. Statistically significant associations between parity, mode of delivery onset, birth weight of the newborn and the magnitude and cause of blood loss were not confirmed. The research also showed that the most common method of treatment was a combination of pharmacological treatment (uterotonics) and surgical approaches (instrumental revision of the uterine cavity), which is in agreement with the latest findings on the method of choice of treatment of postpartum bleeding. Considering the preventative measures, one of the effective methods to prevent postpartum bleeding is the bolus administration of 5 IU of oxytocin. Conclusion: The incidence of postpartum haemorrhage in the presented study was 9,18 %. The most common cause was uterine hypotonia/atonia (50 % of women). Among investigated risk factors, there was found, a weak, yet insignificant linear correlation between the amount of blood loss and the birth weight of the newborn. The most common way of treating postpartum bleeding was a combination of pharmacological and surgical treatment. The postpartum bleeding can occur despite preventive administration of oxytocin. The results of this research can be used as study material, reflection for participating workplace or the thesis may serve as preliminary documentation for further investigation of the given issue.