Námahou vyvolaná bronchokonstrikce je přechodné zúžení dýchacích cest v souvislosti s fyzickou aktivitou. Často se objevuje u pacientů s průduškových astmatem, ale může se projevit i u jedinců bez astmatu. Přesný mechanismus vzniku není zcela objasněn. Hlavní příčinou se zdá být dehydratace stěny dýchacích cest při zvýšené ventilaci, zároveň s reaktivní hyperémií způsobenou ochlazením stěny bronchů. Novější teorie zohledňují také neurální aktivaci nervového systému a poškození epitelu. Diagnostika je založena na důkladné anamnéze a objektivních vyšetřeních. Nejvhodnější jsou nepřímé bronchoprovokační testy (zátěžový test a test eukapnické volní hyperventilace) s porovnáním potestové spirometrie. V léčbě EIB se uplatňuje hlavně inhalační farmakoterapie. Důležitou součástí léčby ale mohou být také nefarmakologické intervence, jako např. metody respirační fyzioterapie, dostatečné rozcvičení před fyzickou aktivitou, ochrana dýchacích cest nebo změna jídelníčku.Exercise-induced bronchoconstriction is a transient narrowing of airways, tied to physical activity. It is often manifested in patients with asthma bronchiale, but it can also be found in individals excluding asthma. The exact machanism is not fully understood yet. The main reasons seem to be airway wall dehydration, as well as reactive hyperemia caused by bronchial cooling. Present theories suggest sensory nerve activation and epithelial damage also. Diagnostics criteria are based on thorough medical history and objective examinations. Indirect bronchoprovocative tests, such as exercise challenge test and eucapnic voluntary hyperpnea test, with post-testing spirometry comparison, proves to be most conclusive screening methods. In the treatment of EIB inhalation pharmacotherapy plays a pivotal role. In conjunction with the above non-pharmacological interventions, for example methods of respiratory physiotherapy, good warm-up before physical activity, airway protection or dietary changes might be important part of treatment too.