Tato dizertační práce se zaměřuje na analýzu děl a postav šílených vědců anglického spisovatele H. G. Wellse, a to zejména Neviditelný (1897) a Ostrov doktora Moreaua (1896). Cílem analýzy je prokázat, že navzdory nepřímé charakterizaci, kdy nám informaci o myšlenkách a pocitech vědce nikdy nesdělí on samotný, je možné tuto postavu vnímat jako dynamickou a s jistým osobnostním profilem. Tento profil je budován ostatními postavami přes mind-reading, jak ho definuje Lisa Zunshinová. Metodologie zahrnuje kognitivní přístup k metafoře a metonymii, který byl původně navrhnut Georgem Lakoffem a Markem Johnsonem. Metafory a metonymie považuje tato práce za pevnou součást procesu mind-reading, který je občas komplikován takzvanou clonou, kterou definuje Petr Rabinowitz. První část analýzy samotných textů tvoří rekonstrukce dojmů postav přes mind-reading a ukazuje, jak funkční je vzhled při tvoření profilu a identity postavy. Za pomocí metafory je možné laboratoř chápat jako koncept, který je pomyslným centrem dění, protože metonymicky reprezentuje vědce. Román Neviditelný byl kritiky přijat pozitivně, ale Ostrov doktora Moreaua byl považován kvůli tématu a jeho zpracováním za literární ohavnost. Důvodem pro toto pozdvižení bylo téma evoluce, ale také téma samotné vivisekce. Jednou z metafor v tomto románu je ČLOVĚK JE ZVÍŘE, která je v něm zasazena i jako její reálná fyzická variace, když se těla zvířat za pomoci vivisekce míchají s těmi lidskými. Tato metafora je jedním z příkladů sporného metaforického modelu, který pojmenoval Gerard Steen. Kromě ní se však zkoumání z velké části zaměřuje na metafory ŽIVOT JE CESTA, a VÁLKA JE HRA. První metafora je složena z prvků, jakými jsou cesta, čas, a cíl, které hrají v textech důležitou, až ideologickou, roli. Metafora a teorie her od Johana Huizingy či Hectora Rodrigueze je rovněž použita pro pochopení způsobu, jakým vidí svět samotný šílený vědec. Závěry ze všech kapitol jsou důkazem toho, jak Wellsův styl psaní a konstrukce vyprávění imitují vědeckou metodologii, která je definovaná neustálým tázáním se po tom, jak funguje svět. Předposlední kapitola je věnovaná definici šílenství a jeho vyobrazení v metaforách nádoby, vidění, počasí, a invaze, které často doprovází strach a panika. Závěr dizertace se zamýšlí nad tím, zda nejsou některé kategorizace (Roslynn Haynesová, Peter Goodrich) šíleného vědce matoucí nebo statické. Návrat k definici šíleného vědce jako alazona se nabízí jako vhodná alternativa právě díky široké aplikaci této definice napříč literaturou. Griffin a Moreau jsou sice z jistého pohledu postavy neměnné, ale mind-reading a analýza metafory a metonymie jim dávají dostatečnou hloubku a jedinečnost.This work focuses on the mad scientists in the scientific romances of H. G. Wells, namely Griffin from The Invisible Man (1897) and Doctor Moreau from The Island of Doctor Moreau (1896). The analysis aims to show how profoundly they can impact the minds of other characters in the fictional world which enhances their characterization that Haynes describes to be weak. The readers do not have direct access to Griffin's or Moreau's thoughts and intentions and rely on the narration and recollections of other characters. The profile of the mad scientist thus depends on information which is received from the process of mind-reading as it was defined by Lisa Zunshine. The methodology includes the conceptual approach to metaphor and metonymy which was introduced by George Lakoff and Mark Johnson. The dissertation incorporates metonymy and metaphor as processes that influence mind-reading and can sometimes act as an occlusion which is one of the complications defined by Peter Rabinowitz. The conceptual theory and the definition of horrific metonymy by Noël Carroll helps us approach the laboratory as an important concept which also metonymically represents the mad scientist. The Invisible Man was received positively at the time of its publication but The Island of Doctor Moreau was seen as a work that should never have been published due to its depiction of vivisection and the human-animal hybrids. One of the metaphors in this second novel is MAN IS AN ANIMAL whose variation is integrated into the novel as a twisted vivisection which creates the Beast Folk. This metaphor belongs to a group which Gerard Steen defines as a contested metaphorical model. Both novels contain a plethora of other metaphors but the two main ones are LIFE IS A JOURNEY and WAR IS A GAME. The features of the first metaphor are journey, time, and a goal, which can be considered to form a certain ideology. Works of Johan Huizinga, Roger Caillois, or Hector Rodriguez assist in the exploration of the conceptualization of game in the mad scientists' minds. The conclusions from chapters are a testament to Wells's design that imitates scientific methodology that he valued greatly. The penultimate chapter focuses on the definition of insanity itself and its depiction through the weather, container, and invasion metaphors which induce fear and panic, too. Finally, the last chapter proposes to revisit the definition of alazon which is broad and yet might be better suited for approaching the mad scientist because it is less static compared to some other classifications. Haynes's and Goodrich's approaches that create a genealogy of the mad scientist have many overlapping features which might be simultaneously confusing and binding. Griffin and Moreau are characters who do not significantly develop throughout the novels but the effect they have on mind-reading (which includes the effect of conceptual metaphors) lends them a certain depth and individuality.