Tato práce se zabývá Společnou bezpečnostní a obrannou politikou EU, konkrétně pak jejími vojenskými operacemi ve světě, a ptá se, z jakého důvodu EU buduje autonomní vojenský aspekt své zahraniční politiky. Výzkum je postaven na základních premisách konstruktivistické teorie mezinárodních vztahů, která jediná umožňuje do hloubky zkoumat sociální aspekty mezinárodních vztahů, jež materialistické teorie zavrhují jako irelevantní. Hlavním tvrzením této práce totiž je, že EU se snaží prostřednictvím svých vojenských zahraničních misí budovat svou identitu globálního hráče a důležitého aktéra mezinárodní bezpečnosti, a to jak ?navenek?, tak ?dovnitř? směrem ke svým členským zemím a jejich občanům. K tomu jsou využívány dvě základní metody konstruktivistického výzkumu ? tzv. process tracing a diskursivní analýza. Process tracing sleduje vývoj zkoumaného procesu, jeho hlavní milníky, širší geografický či historický kontext a dynamiku jednotlivých událostí. Diskursivní analýza pak zkoumá diskurs spojený s daným jevem či procesem, opakující se prvky v něm a vzorce, podle nichž lze vyvozovat obecné závěry. Jedná se tedy o induktivní metodu. Kombinace těchto dvou metod eliminuje jejich slabiny a posiluje jejich interpretativní schopnost. Tyto metody a teoretické předpoklady konstruktivismu jsou představeny v první části práce. Druhá část aplikuje tyto metody při sledování vzniku a vývoje Společné bezpečnostní a obranné politiky a zkoumá také související rétoriku. Třetí kapitola se pak zaměřuje konkrétně na pět hlavních vojenských operací EU do dnešního data a ty postupně analyzuje. Ze závěrů výše popsaného výzkumu vyplývá, že EU se prostřednictvím svých vojenských operací snaží konstruovat identitu globálního bezpečnostního hráče.This paper examines the Common Security and Defence Policy, in particular it?s military operations in the world, and asks for what reason does the EU build an autonomous military aspekt of it?s foreign policy. The research is built on basic premises of the constructivist theory of international relations, which is the only one that enables an in-depth study of social aspects of international relations, that materialist theories condemn as irrelevant. The main assertion of this paper is that the EU is trying to build it?s identity of a global player and an important security actor via it?s military operations abroad, both ?outwards? and ?inwards? towards it?s member states and their inhabitants. To this end it uses two basic methods of constructivist research ? process tracing and discourse analysis. Process tracing tracks the development of the scrutinized process, it?s main milestones, broader geographical or historical context and the dynamics of each of the events. Discourse analysis examines the discourse connected to given phenomenon or process, recurrent elements in it and patterns from which we can draw general conclusions. So it is a method of induction. The combination of these two methods eliminates their weaknesses and strengthens it?s interpretive capability. These methods and theoretical assumptions of constructivism are introduced in the first section of this paper. The second part applies these methods while tracing the emergence and development of the Common Security and Defence Policy, and examines the related rhetoric. The third chapter then focuses specifically on the five major military operations of the EU to date a analyses them one by one. The conclusions of aforementioned research state, that the EU is trying to construct an identity of a global security player through it?s military operations.