V první části naší práce se pokoušíme ukázat, jak byl vztah myšlení a emocí pojímán ve filosofické tradici. Myšlení zde mělo jasnou prioritu a emoce byly chápány pouze jako něco, co s myšlením buď nemá nic společného, anebo ho spíš nějak kazí a pokřivuje. Vzhledem ke stále přetrvávajícímu vlivu racionalistického modelu se v první části pokoušíme stručně objasnit jeho původ a zdůvodnění, čímž si připravíme cestu pro další zkoumání. Zdá se, že priorita myšlení nad emocemi do značné míry souvisí s protikladem duše a těla, resp. s nadřazeností duše nad tělem. Ve druhé části se zabýváme tím, jak vztah myšlení a emocí řeší současná neurověda, resp. tím, jak vypadá vztah myšlení a emocí na pozadí našich dnešních znalostí o fungování mozku, přičemž budeme vycházet především z prací předního neurovědce A. Damasia. Ukazuje se, že emoce nejenže nejsou vůči myšlení druhořadé či jen nějak rušivé, nýbrž že se naopak aktivně podílí na myšlení, resp. kognitivním procesu (srv. somatické markery). Protože vztah myšlení a emocí hraje důležitou roli v morálce a morálním rozhodování, pokusíme se ve třetí a čtvrté části ukázat, jak je vztah myšlení a emocí pojímán v současné morální psychologii. Ve třetí části se zaměříme konkrétně na práci J. Haidta., který dokazuje, že naše morální rozhodování se nezakládá na racionálních úvahách, jak se dříve předpokládalo, ale že je naopak určováno především sociálním kontextem. Haidt v této souvislosti mluví o sociálně-intuistickém modelu. To znamená, že naše etické soudy a rozhodování je určováno našimi morálními intuicemi či emocemi, které souvisí s naší kulturou a výchovou. Racionální uvažování hraje v tomto pojetí pouze sekundární úlohu a slouží pouze ke zdůvodňování našich morálních intuicí. V poslední čtvrté části se budeme věnovat výzkumům J. Greena, který pomocí nejnovějších metod zobrazování mozku zkoumal tzv. dilema drezíny. Přitom dospěl k závěru, že na morálním rozhodování se podílí jak myšlení, tak emoce. Naše zkoumání můžeme shrnout takto: zatímco se tradičně emoce pojímaly jako něco, co myšlení ruší a kalí, současné psychologické a neurofyziologické přístupy naopak naznačují, že myšlení nejenže není emocím nijak nadřazeno, nýbrž že emoce tvoří důležitou, ba nezbytnou součást myšleníIn the first part of my thesis I try to show how the relationship between thought and emotion was conceived in the philosophical tradition. Thought was superior to emotion and emotion was considered to distort thought. The priority of thought seems to be combined with the opposition of soul and body. In the second part I look at how the relationship between thought and emotion is thought of in the contemporary neurosciences, primarily in A. Damasio. It turns out that emotion is not inferior to thought. Rather emotion seems to co-constitute the cognitive process (cf. somatic markers). Because the relationship of thought and emotion plays a crucial role in morality and moral judgment, in the third and fourth part I try to show how the relationship between thought and emotion is conceived of in contemporary moral psychology. In the third part I inquire into Haidt?s social-intuitionist model of moral judgment. According to Haidt thought or moral reasoning is only post hoc justification of our moral emotional intuition. In the fourth part I concentrate on Green?s investigations of human brain carried out by fMRI. He found out that both thought and emotion is active in the moral judgment. To sum up, whereas emotion are traditionally thought of as something that distorts thought, contemporary psychological and neurophysiological approach suggests that emotion is an important and constitutive part of thought.