Úvod: Chůze je nejpřirozenějším pohybem člověka, který je výsledkem mnoha interakcí mezi centrálním řízením a zpětnou vazbou. U pacientů po cévní mozkové příhodě je reedukace chůze jedním z nejdůležitějších cílů terapie. Cíl: Zhodnocení rozdílů mezi 1. a 2. měřením u vybraných parametrů chůze, a možný vliv chodícího pásu Zebris FDM-T zařazeného do terapie u pacientů v subakutním stádiu cévní mozkové příhody. Metodika: Výzkumu se zúčastnilo 9 probandů (3 muži, 6 žen) po cévní mozkové příhodě, v subakutní fázi, kteří byli hospitalizováni na rehabilitačním lůžkovém oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci. Průměrný věk probandů byl 63,8 let s průměrnou hmotností 79,5 kg a průměrnou výškou 167,1 cm. Hodnocení parametrů chůze probíhalo na chodícím páse Zebris FDM-T v kineziologické laboratoři Fakultní nemocnice Olomouc. Probandi absolvovali chůzi na chodícím páse po dobu 1 minuty, a to 1. nebo 2. den hospitalizace a poté 8 až 14 dní po běžné rehabilitační péči na oddělení. Kritéria, která probandi museli splňovat pro zařazení do výzkumu, byla: ischemická cévní mozková příhoda v subakutním stádiu, první ataka, porušen stereotyp chůze, ale museli být schopni se pohybovat samostatně, dále museli být orientováni v prostoru a čase, soběstační, bez kognitivního deficitu, bez úrazových patologií a přiměřené fyzické kondici. Změřená data poté byla statisticky zpracována. Výsledky: Statisticky signifikantní rozdíly byly vyhodnoceny pro parametry: Velocity, Step length u paretické dolní končetiny, Stride length a pro Maximum pressure pro zdravou dolní končetinu v oblasti forefoot. U ostatních hodnocených parametrů nedošlo ke statisticky signifikantním rozdílům, avšak přesto byly zaznamenány změny. Závěr: V rámci komplexního rehabilitačního přístupu se chodící či běžecké pásy dostávají do klinické praxe častěji. Byly zjištěny některé statisticky signifikantní rozdíly časoprostorových a tlakových parametrů chůze u pacientů po cévní mozkové příhodě za využití přístrojové technologie chodícího pásu Zebris FDM-T.Introduction: Walking is the most natural movement of human, resulting from many interactions between central control and feedback. In stroke patients, reeducation is one of the most important objectives of therapy. Objective: Evaluation of differences between 1st and 2nd measurements in selected gait parameters and possible effect of Zebris FDM-T walking belt in therapy in patients with subacute stroke. Methodics: The research involved 9 probands (3 males and 6 females) at average age after stroke, in the subacute phase, who were hospitalized in the rehabilitation bed department of the University Hospital in Olomouc. The average age of the probands was 63.8 years with an average weight of 79.5 kg and an average height of 167.1 cm. The gait parameters were evaluated on the Zebris FDM-T walking belt in the kinesiology laboratory of the University Hospital Olomouc. The probands walked on a walking belt for 1 minute, the 1. or 2. day of hospitalization and then 8-14 days after routine rehabilitation care at the ward. The criteria that the probands had to meet for inclusion in the research were: ischemic stroke in the subacute stage, first attack, wrong gait stereotype, but had to be able to move independently, had to be space and time oriented, self-sufficient, without cognitive deficit, without traumatological pathology and good physical condition. The measured data was then statistically processed. Results: Statistically significant differences were evaluated for the parameters: Velocity, Step length in the paretic lower extremity, Stride length, and Maximum pressure for the healthy lower extremity in the forefoot area. The other parameters evaluated did not show statistically significant differences, but changes were recorded. Conclusion: As part of a comprehensive rehabilitation approach, treadmills are becoming more common in clinical practice. Some statistically significant differences in spatio-temporal and pressure gait parameters were found in patients after stroke using the treadmill Zebris FDM-T.