Tato disertační práce zkoumá vybraná díla mexického románu noir. Pro rozbor byli zvoleni tři reprezentativní mexičtí autoři: Paco Ignacio Taibo II, Juan Hernández Luna a Gabriel Trujillo Mu?oz, kteří zasazují své příběhy do odlišných mexických měst: Mexico City, Puebly (ležící jihovýchodně od hlavního města) a Mexicali (nejseverněji položeného mexického města). Práce se opírá o Doleželovu teorii fikčních světů, jejíž základní teze jsou popsány v teoretické části. Praktickou část této práce předchází stručný nástin dějin mexického detektivního románu od roku 1930 do 1976. Jádro disertační práce se však zabývá analýzou narativních modalit (aletické, deontické, axiologické a epistemické), která je doplněna rozborem toposu města, jenž je zásadní pro formování jednotlivých fikčních světů, fikčních osob ("detektiv", jeho antagonisté, podpůrné postavy, femme fatale), intensionálních projevů textury (saturace, autentifikace) a intertextuálních a intermediálních odkazů.This dissertation thesis explores chosen works of Mexican noir novel. Three representative authors were selected for the analysis: Paco Ignacio Taibo II, Juan Hernández Luna and Gabriel Trujillo Munoz who situate their fictional stories in different parts of Mexico: Mexico City, Puebla (placed southward of the capital) and Mexicali (placed northward of the capital). The work briefly presents fundamental points of Doležel's theory that later serve as a background for the practical part. A short excursion of history of Mexican detective fiction is introduced before the actual core of the thesis, dating works from 1930 to 1976. The essential part of the dissertation then focuses on analysis of narrative modalities (aletic, deontic, axiological and epistemic) which is completed by the study of the city space (principal for forming the respective fictional worlds), fictional characters ("detective", his antagonists, support characters, femme fatale), intensional manifestation of texture (saturation, authentification) and intertextual and intermedial references.