Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů.he doctoral thesis considers problems of ascribing thought to other entities, using the imitation game proposed in 1950 by the British philosopher Alan Turing. His criteria, known in the history of philosophy as the Turing test, are thoroughly analysed. The thesis describes not only original objections of Turing himself, but particularly later discussions during the second half of the 20th century. The greatest attention is paid to these critiques: Lucas' mathematical objection based on Gödel's incompleteness theorem, Searle's Chinese room argument claiming the insufficiency of syntax for semantics, Block's proposal to use the brute-force attack on the imitation game, French's theory of subcognitive information and Michie's scepticism about the possibility of artificial consciousness. The conclusion presents the contemporary reception of the Turing test and attempts of its practical realization, for example in the annual Loebner Prize Competition. The author of this thesis holds the view that more than sixty years after the publication of Turing's paradigmatic essay there are still no sustainable reasons for refusing his claims. Traditional computational functionalism may not be the ideal theory explaining the activities of minds - the progress in neurosciences might be more promising - but the Turing test is nonetheless a very useful tool for the detection of intelligence in computers constructed by humans.