Demokratická republika Kongo od dob své nezávislosti v roce 1960 čelí politické nestabilitě, která je způsobená neexistující politickou kulturou a nezkušeností politických elit se správou. Do osudů země pronikavě zasáhl Joseph Mobutu, jenž se chopil moci v roce 1965. Jako neomezený diktátor vládl 32 let, přičemž podněcoval etnické násilí, aby si svou moc udržel. Přejmenoval jak zemi na Zair, tak i další města a své jméno pozměnil na Mobutu Sese-Seko. Genocida, která vypukla v roce 1994 ve Rwandě, se přesunula do sousedního Zairu, kam prchali rwandští uprchlíci. Došlo k dalším střetů rwandských Hutů s Tutsii, obývající východní část Konga. V roce 1997 byl Mobutu svržen J. Desiré Kabilou za pomocí Rwandy a Ugandy. J. Desiré Kabila se stal novým prezidentem a zemi opět přejmenoval na Demokratickou republiku Kongo. V minulosti udělala těžba ropy z Demokratické republiky Kongo jeden z nejbohatších afrických států. Rovněž významná naleziště diamantů a dalších nerostných surovin jako například coltanu by mohla vysoký ekonomický potenciál této země udržet. Avšak nerostné bohatství se stalo příčinou více než deset let trvajících válečných konfliktů, jak uvnitř státu, tak se sousedním státem Rwanda a tuto zemi hospodářsky vyčerpávají natolik, že se v současnosti řadí mezi nejchudší země světa. Od svržení diktátora Mobutua v květnu 1997 se s přestávkami bojuje hlavně na východě země, v provinciích Severní a Jižní Kivu. Přestože válka, do které se zapojilo více než osm afrických národů, oficiálně skončila v červenci 2003, východ země se stále nedaří stabilizovat ani OSN, ani současnému prezidentovi Josephu Kabilovi. Demokratická republika Kongo čelí největším nepokojům od příměří zprostředkovaného OSN v roce 2003. Navzdory této dohodě však v zemi docházelo téměř nepřetržitě k násilnostem, jež vyvrcholily propuknutím nových bojů v srpnu 2008. Od listopadu 1999 se snaží těmto výbojům bránit mírové síly OSN, které jsou nejpočetnější m sborem na světě. Po prvních svobodných volbách po 40 letech, které se konaly v červenci 2006, parlament nic na situaci nezměnil. V Kongu se tak stala anarchie normou a lidský život zde přestává mít cenu.The Democratic Republic of the Congo has been facing political instability since its independence in 1960. This unrest is mainly caused by the lack of political culture and the inexperience of the management elites. In 1965 a prominent figure seized power. Joseph Mobutu would have a radical impact on the history of the country. As an unrestricted dictator he reigned for 32 years and incited ethnic violence to maintain his power. He renamed the country to Zaire, altered major city names and changed his own name to Mobutu Sese-Seko. In 1994 genocide had erupted in neighboring Rwanda and had started to advance into Zaire, spread by Rwandan refugees. At the time there were further clashes of violence between the Rwandan Hutu and Tutsis who inhabited the eastern part of the Congo. In 1997 Mobutu's rule was overthrown by Mr. Désiré Kabila with the help of Rwanda and Uganda. J. Désiré Kabila became the new president and the country once again renamed the Democratic Republic of Congo.In the past, primarily due to the production of crude oil, the Democratic Republic of Congo was once amongst the richest countries in Africa. The economic potential of the country was further substantiated by significant diamond deposits and a rich source of minerals such as coltan. The mineral wealth however, has been the cause of more than a decade of conflict, both within the country and the neighboring country of Rwanda. The country's economy has been depleted to the point where it now ranks among the world's poorest. Since the overthrow of dictator Mobutu in May 1997 there has been sporadic outbreaks of violence, mainly in the east, in the provinces of North and South Kivu. Despite that the war, in which eight African nations had participated, had officially ended in July 2003, the civil unrest continues. Neither the UN nor the current president Joseph Kabila have been able to stabilize the situation. The Democratic Republic of Congo is now facing even greater civil unrest since the UN brokered ceasefire in 2003. Despite this agreement, the country has been in an almost continuous state of violence. In August 2008 this culminated into new hostile outbreaks. Since November 1999, the UN has been actively involved in trying to minimize hostilities by mandating a strong peacekeeping force to the area. This peacekeeping force is the largest in the world, occupied by the UN. Since the first free election in 40 years which took place in July 2006, Parliament has had no impact on the situation. In the Congo anarchy became the norm and human life ceased to have value.