Tato bakalářská práce se zabývá problematikou distrakce u mladých řidičů. Cílem práce je prozkoumat psychologické faktory, které se podílí na zapojení mladých řidičů do distraktujících aktivit. Vycházíme z Teorie plánovaného chování a zkoumáme postoje, subjektivní normu a vnímanou kontrolu chování. Byl proveden kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření za použití zahraniční metody Susceptibility to Driver Distraction Questionnaire (SDDQ). Výzkumný soubor se skládá ze 107 mladých řidičů ve věku 19-30 let. Odhalili jsme silný vztah mezi dvěma komponentami postojů k distrakci a frekvencí vykonávání sekundárních činností. Zjistili jsme, že řidiči, kteří jsou více náchylní k distrakci, považují vykonávání rozptylujících činností za bezpečné a moudré. Nepodařilo se nám zaznamenat vztah mezi subjektivní normou a frekvencí vykonávání distraktujících činností. Rovněž jsme objevili vztah mezi komponentami vnímané kontroly chování a frekvencí distrakce. Řidiči, u nichž se ukazuje vyšší frekvence distrakce, mají větší důvěru ve schopnost vykonávat sekundární činnost a u toho řídit. Kromě toho se domnívají, že je k vykonávání rozptylujících činností pudí okolnosti.This bachelor thesis deals with the issue of distraction in young drivers. The aim of the thesis is to explore the psychological factors involved in young drivers' involvement in distraction activities. We draw on the Theory of Planned Behaviour to examine attitudes, subjective norm and perceived behavioural control. Quantitative research in the form of a questionnaire survey was conducted using the foreign method of the Susceptibility to Driver Distraction Questionnaire (SDDQ). The research population consists of 107 young drivers aged 19-30 years. We revealed a strong relationship between two components of attitudes towards distraction and the frequency of performing secondary activities. We found that drivers who are more prone to distraction consider performing distracting activities to be safe and wise. We failed to observe a relationship between subjective norm and frequency of performing distracting activities. We also found a relationship between components of perceived behavioral control and frequency of distraction. Drivers who show a higher frequency of distraction appear to have more confidence in their ability to perform the secondary activity and to drive at that. In addition, they believe that they are induced by circumstances to perform distracting activities.