Diplomová práce se zabývá možnostmi využití expoziční terapie virtuální realitou (VRET) v psychologii. Výzkum (deskriptivní, smíšený design) měl dva výzkumné cíle. První cil se zaměřil na vytvoření a představení tréninkového programu pro lidi se zvýšeným strachem bez diagnózy. Kvůli protipandemickým opatřením nedošlo k realizaci tréninkového programu. Proto byl pouze detailně představen a rozšířen o dva rozhovory s respondenty, kteří již mají ukončené relace ve VR. V představení tréninkového programu jsou popsány jednotlivá sezení a průběh relací ve VR. Respondenti z rozhovorů uváděli snížení úzkosti a přenesení získaných dovednosti z VR do reálných situací. Respondenti hodnotili VRET kladně i přes nežádoucí účinky. Ve VR zažívali pocit bezpečí a uváděli, že je to vhodný předstupeň expozice in vivo. Druhý cíl byl zaměřen na rozšířenost informací o VRET mezi klinickými psychology. Dotazník vyplnilo celkově osm respondentů a z toho byli tři kliničtí psychologové. Ani jeden nevyužíval VRET v praxi, ale tři znali tuto metodu. Zájem o VRET uvedli čtyři respondenti. Více jak polovina chtěla získat bližší informace, webinář či workshop. Pět psychologů vnímá, že by VRET mohla být prospěšná při práci s dospělými/dětmi a jejich diagnostice. Dále uvedli sedm výhod a devět nevýhod VRET a představili překážky pro užívání VRET ve své praxi. Výzkumný soubor není reprezentativníThe diploma thesis deals with the possibilities of using virtual reality exposure therapy (VRET) in psychology. The research (descriptive, mixed design) had two research aims. The first aim was focused on creating and introducing a training program for people with increased fear without a diagnosis. Due to anti-pandemic measures, the training program was not implemented. Therefore, it was only presented in detail and expanded by two interviews with respondents who had already completed their sessions in the VR. The presentation of the training program describes the individual sessions and the course of the sessions in VR. Respondents from the interviews reported a reduction in anxiety and the transfer of acquired skills from the VR to real situations. Respondents rated VRET positively despite side effects. In VR, they experienced a sense of security and stated that it was a suitable precursor to in vivo exposure. The second aim was focused on the spread of information about VRET among clinical psychologists. A total of eight respondents completed the questionnaire, of which three were clinical psychologists. Neither used VRET in practice, but three of them knew this method. Four respondents expressed their interest in VRET. More than a half wanted to obtain more information, a webinar, or a workshop. Five psychologists regard VRET as possibly beneficial in working with and diagnosing adults/children. They also mentioned seven advantages and nine disadvantages of VRET and presented obstacles to the use of VRET in their practice. The research set is not representative.