Zásada subsidiarity je bezpochyby jednou ze základních zásad, na kterých stojí trestní právo hmotné. Přestože byla do zákonné podoby převedena až novým právním kodexem (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), zmínky o její existenci nacházíme již v pracích trestněprávních teoretiků na počátku dvacátého století, stejně jako v rozhodovací činnosti soudů. Ve své podstatě má zásady subsidiarity trestní represe (stejně jako princip "ultima ratio" z ní vyplývající) význam v první řadě pro zákonodárce, který je povinen stanovit rozsah kriminalizace v souladu s touto premisou, v neposlední řadě se má odrážet i v činnosti orgánů činných v trestním řízení, které trestní právo aplikují. Zásada subsidiarity trestní represe doplňuje jako materiální korektiv formální definici trestného činu (§ 13 odst. 1 TrZ.), když stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12 odst. 2 TrZ). Vyjadřuje tím základní myšlenku, a to, že trestní právo má být prostředkem poslední instance, "ultima ratio", neboť je tím nejpřísnějším prostředkem, který mám stát k dispozici pro ochranu určitých společenských zájmů, a jako s takovým by s ním mělo být nakládáno zdrženlivě, uvážlivě, mělo by přijít na řadu v případech jednání skutečně společensky škodlivých, kdy prostředky jiných právních odvětví selžou, nebo se ukáží jako neúčinné. Kromě obecného vymezení zásady subsidiarity trestní represe v historickoprávním kontextu si tato práce klade za cíl přinést ucelený pohled na tento postulát, aby čtenář byl schopen zhodnotit, do jaké míry nový trestněprávní předpis tuto zásadu respektuje, stejně tak jako do jaké míry je tato zásada reflektována v činnosti policie, státních zástupců a soudů.This Master's degree thesis analyses the rule of the subsidiarity of criminal repression and the principle of "ultima ratio" are the principles that have been recognized in criminal law over a long period of time. This topic is very actual because this principle is included in the new Czech Criminal Code in art. 12 para 2: "The crime responsibility and its consequences can be applied only in social harmful cases if an application of another kind of a law responsibility is insufficient." The introductory historical excursion discusses the development of understanding of the principle of subsidiarity of criminal repression by representatives of Czech criminal science, and leads to the conclusion that this principle has been for many years a generally recognized principle of criminal law, and as such must be reflected not only in the work of the legislature, but also the prosecuting and adjudicating bodies The third chapter deals how the principle of subsidiarity of criminal repression is formulated in the new Criminal Code No. 40/2009. It deals with its various characters on which it is defined, social harmfulness (antisocial) criterion (which replaced the concept of a danger to society) and which still is used as a material element of a crime, even though the new Criminal Code is based on a formal concept of a crime. This means that as the criminal act should be considered such conduct, which accomplishes elements of a crime. However, as is clear from the conclusions of this work, material illegality (social harm) must always be taken into consideration, both in determining the extent of criminalization and also in the issue of sentencing. The last chapter deals with the research, to what extent the principle of subsidiarity criminal repression reflected by the legislature, the police, prosecuting attorneys and courts. By confrontation of the various constituent elements of criminal acts, I conclude, that although the new criminal code states that fully respects the principle subsidiarity of criminal repression as one of the main principles, in the formulation of what should be considered as criminal offense, in my opinion the opposite is true. Supreme State Prosecuting attorney's Office issued an interpretative opinion (statement), for the purposes of interpretation of the principle of subsidiarity criminal repression and antisocial act. I mostly work with this Statement. I discovered that my view and the view of the principle of subsidiarity criminal repression with this official position in many parts diverge. I disagree with the fact that subsidiarity of criminal repression was applied only in exceptional cases. I disagree also with the fact that, in general, every act which fills the elements that determine the law is a criminal offense, without taken into account the extent of its harmfulness. As I wrote above, it is always necessary to take into account the degree of harm and, therefore, to consider the material irregularity. The last part dealt with the decisions of the Constitutional Court and the Supreme Court of the Czech Republic. In those judgments the principle of subsidiarity of a criminal repression is taken into account for many years.