Práce se zabývá narativy tří celovečerních filmů španělského reţiséra Julia Medema, Vacas (1992), Los Amantes del Círculo Polar (1998) a Habitación en Roma (2010). Cílem práce je najít v individuálních filmech spojitosti mezi tématem narativu a jeho formou. Toho chce dosáhnout kvantitativní analýzou hlediskových záběrů v daných filmech. Hlediskové záběry jsou hodnoceny podle toho, jak jsou rámovány, do jaké hlediskové struktury patří a jestli jsou narativně důvěryhodné. Výsledky v rámci analýzy jednotlivých hodnocených kategorií jsou uváděny v souvislost s narativním tématem daných filmů. Základní metodologickou propozicí analýz je teorie narace Seymoura Chatmana. K tématu této práce se vztahuje zejména jeho koncepce diskurzivních činitelů narativu, implikovaného autora a vypravěče, a problematizace naratologického termínu hledisko. Metodologická propozice pro formální vyhodnocení hlediskových záběrů je poskytnuta teorií Edwarda Branigana.The work focuses itself on narratives of three feature-length films of Julio Medem, Vacas (1992), Los Amantes del Círculo Polar (1998) and Habitación en Roma (2010). The work's objective is to find, in the individual films, connections between a theme of the narrative and it's form. To manage this, it makes a quantitative analysis of point of view shots in the given films. The point of view shots are evaluated by a way they are framed, by a point of view structure they belong to and by their narrative trustworthiness. The results of the analysis in the separate assessed kategories are put in relation to the narrative theme of the given films. Primary metodological proposition of the analyses is theory of narration by Seymour Chatman. To the theme of this work is particularly related his conception of discoursive narrative agents, implicated author and narrator, and his problematisation of narrative term point of view. Metodological proposition for the formal evaluation of the point of view shots is offered by Edward Branigan's theory.