Úvod: Hippokratova přísaha poukazuje na původní morální ideály a cíle západní medicíny. Cílem práce bylo zjistit vnímání Hippokratovy přísahy lékaři v současné době. Praktickým výstupem práce byla konstrukce výzkumného nástroje pro zjišťování vnímání Hippokratovy přísahy u různých skupin lékařů. Metodika: K měření konotačního významu slov byla využita metoda dvoufaktorového sémantického diferenciálu. Sběr dat probíhal s pomocí polostrukturovaného dotazníku, který měl 64 postojových položek ve formě adjektiv, roztříděných do faktorů hodnocení a energie. Respondenti označovali své vnímání Hippokratovy přísahy na sedmibodové stupnici. Postojové položky byly uvedeny v pozitivním (od 1 do 7) i v negativním (od 7 do 1) významu, tedy do standardních a reverzních škál. Výzkumný soubor tvořili čeští lékaři, účastnící se specializačního vzdělávání v roce 2017 (n = 140) na Lékařské fakultě Univerzity palackého v Olomouci. Data byla vyhodnocena explorační faktorovou analýzou. Provedená rešerše vědeckých článků s tématem Hippokratovy přísahy v databázi WoS za období 2000-2015 nalezla 112 článků. Z nich bylo vybráno 34, obsahujících abstrakt. Na základě tematické analýzy abstraktů byly rozlišeny 3 základní kategorie: 1) články zabývající se aktuálností Hippokratovy přísahy (n = 19); 2) články aplikující Hippokratovu přísahu v rámci určité specializace, populační nebo etnické skupiny (n = 8); 3) články zabývající se historickým kontextem Hippokratovy přísahy (n = 7). Z abstraktů byla vybrána všechna adjektiva (atributy), která autoři používali jako ekvivalenty pro Hippokratovu přísahu. Dalším zdrojem adjektiv byl polostrukturovaný dotazník, vyplňovaný ve vojenské nemocnici Olomouc. Optimalizací sémantického diferenciálu bylo vybráno osm škál a faktor energie byl modifikován do faktoru progresivity. Výsledky: Celkově čeští lékaři vnímali Přísahu pozitivně, na úrovni faktoru hodnocení ji hodnotili hraničně velmi pozitivně. Neutrální nebo negativní hodnocení bylo zcela výjimečné. Nejsilnější faktor progresivity prokázal, že otázka aktuálnosti Hippokratovy přísahy je pro lékaře velmi důležitá. Statisticky významný rozdíl v hodnocení Přísahy mezi mladšími a staršími lékaři je možné zčásti připsat relativně nízké praxi v oboru u většiny respondentů a jejich vyšším zastoupení ve výzkumném souboru. Lékařky hodnotily na rozdíl od lékařů Hippokratovu přísahu lépe a zároveň statisticky významně lépe vnímaly její progresivitu. Prokázaná významová rozrůzněnost nejvýše hodnocených škál zřejmě souvisí s ambivalentním náhledem mladé lékařské generace na konzervativnost a tradičnost. Tento individualizovaný přístup ke klasickým principům, symbolizovaným Hippokratovou přísahou, pravěpodobně souvisí s prokazatelným posilováním moderního principu autonomie, nejen na straně pacienta, ale i lékaře. Závěr: Primárním zdrojem seznámením se s profesní etickou identitou i Hippokratovou přísahou je kvalitní výuka. Výzkum potvrdil význam a úspěšnost edukačního procesu. V jeho rámci je možné využít vytvořené standardizované metodiky pro analýzu sémantického prostoru Hippokratovy přísahy a na jejím základě stanovovat témata a cíle edukace zvláště v oblasti lékařské etiky, komunikace, sociálního lékařství, veřejného zdravotnictví apod.