Diplomová práce se zabývá jednou ze sporných otázek alternativního způsobů řešení sporů, a sice rozhodčími doložkami ve spotřebitelských smlouvách. Na rozdíl od právních vtahů mezi dvěma podnikateli, kde je rozhodčí řízení akceptovaným standardem, se mohou ve vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem objevovat určité pochybnosti o použitelnosti rozhodčího řízení jako prostředku řešení sporů. Zatímco někteří autoři použití zcela vylučují, jiní jeho použití za určitých podmínek připouští. Problém je spatřován zejména v nerovném postavení podnikatele a spotřebitele, který nemá dostatek zkušeností. Praxe některých podnikatelů je pak taková, že zahrnují do obchodních podmínek rozhodčí doložky takovým způsobem, aby je spotřebitel přehlédl, jsou sepsány složitým právním jazykem a bez možnosti docílit jejich změny. Pozornost je věnována zejména odchylkám a nesrovnalostem v české právní úpravě vyplývajícím z nepříliš zdařilé implementace Směrnice, které práce rozebírá pomocí srovnávací metody. Do úvahy jsou přitom vzaty jiné právní řády, např. Rakouský, Estonský, Nizozemský, zejména pak samotná Směrnice. Všechny závěry jsou podpořeny judikaturou, a to jak národní, tak i evropskou. Nedostatky v implementaci Směrnice se snažíme překlenout pravidly právní metodologie, teleologické redukce a eurokonformního výkladu.The thesis deals with one of the controversial aspect of alternative dispute resolution, particularly arbitration clause in consumer contracts. Contrary to business-to-business relationship, where arbitration is widely considered to be an accepted standard, in business-to-consumer relationship uncertainties may occur. Concerns mainly arise due to the fact, that the average consumer (rational and informed) does not have adequate experience and knowledge to confront skilled businessman. Some businessmen draft one-sided pre-dispute arbitration clauses in adhesive consumer contracts in the way the consumers may not see, understand or have power to change. The thesis deals with discrepancies in the Czech consumer protection legislation in comparative way. Foreign legislation, e.g. Austrian, Estonian, Netherlands', is taken into account as well as Council Directive 93/13/EEC on unfair terms in consumer contracts. All arguments are supported by national or European case law. As the Directive was not transposed into the Civil Code in the perfect manner, author attempts to give an answer to problematic aspects by using legal methodology, mainly teleological reduction and EU-conform interpretation.