Tato diplomová práce s názvem Předškolní vzdělávání dítěte s psychomotorickým postižením se snažila hledat možnosti, jak vzdělávat děti, které omezuje psychomotorické postižení. Z odborné literatury vyplývá, že nelze přesně vymezit postup, který by byl nejvhodnější. Všechny stěžejní lidské dovednosti na sebe působí a navzájem se ovlivňují. Celková výuka proto musí být v rovnováze ke všem důležitým funkcím, kognitivním, komunikačním, pohybovým, ale i psychickým a emocionálním. Nelze se zaměřit pouze na jednu oblast a ostatní opomíjet. Teoretická část práce je rozdělena do dvou kapitol. První nahlíží psychomotorické postižení a druhá popisuje možnosti vzdělávání u dětí s postižením. Jsou zde zmapovány speciální výukové metody a alternativní komunikační programy, které se nejčastěji používají. V praktické části je předložena případová studie, která popisuje, že ke každému dítěti se má přistupovat individuálně a s ohledem na jeho celkový stav. Využívání různých metod, procvičování a upevňování již získaných poznatků je pouze částí úspěchu. Výrazně se na něm podílí také osobní přístup handicapovaného dítěte a lidí, kteří s ním pracují. Ve třetí kapitole jsou proto zaznamenány pokroky pozorovaného dítěte, kterých bylo během předškolní edukace v rámci integrace dosaženo. Zvolené postupy napomohly s dítětem cíleně pracovat a výrazně se podílely na rozvoji jeho opožděných psychomotorických funkcí. Interakce prostředí, dětského kolektivu a nové podněty povzbudily jeho zájem o dění a motivovaly ho postupně ke spolupráci. Jednotlivé použité metody a výukové programy bylo nutné z důvodu udržení zájmu a pozornosti dítěte různě obměňovat a střídat. Důležité bylo dodržovat také určitý denní a výukový řád. Významnou roli měla i pochvala a povzbuzování. V závěru této práce jsou popsány a shrnuty hlavní úspěchy a posuny v rozvoji osobnosti a integraci sledovaného dítěte.This thesis Pre-school education of a child with psychomotorical handicap tries to find some possibilities for education of children with psychomotorical handicap. In the literature we can´t find exact procedure of education which would be the most suitable. Every important human skills interact and influence each other. The education must be balanced for all important functions, cognitive, communicative, physical but also mental and emotional. It is not possible to aim only one area and ignore the others. The theoretical part of this thesis is divided into two chapters. The first deals with the definition of the term psychomotorical handicap and the second describes the possibilities in education of the children with handicap. This part also describes special educative methods and the alternative communicative programmes which are used in general. In empirical part is presented a case study which describes the fact that every child needs the individual approach with regard to his condition. Using different methods of work, exercise and fixing ecquired knowledges are only the part of success. Individual approach of the handicaped child and the people who work with him contributes very much. The third part of the thesis describes the child´s achieved progress in the frame od integration. The selected procedures helped to work targeted and they participated in its development of the psychomotorical functions. Interaction of the enviroment, children and new impulses awoke its interest in events around and motivated her to cooperation. Used methods and educative programmes was necessary to alternate and change quite often. It was necessary to hold the daily and educative routine. The important role also played the praise and the encouragement. At the end of the work are described and summarized the main achievements in the development of the personality and the integration of the child.