Vzrůstající zájem o queer tematiku a její dlouhodobá podreprezentovanost v popkulturních obsazích stále častěji vedou seriálové tvůrce k využívání queerbaitingu, tedy producentské strategii založené na klamání publik. Naznačením, avšak nenaplněním romantických vztahů mezi postavami stejného pohlaví, si napomáhají jak k udržení konzervativních příjemců, tak i diváků aktivně vyhledávajících queer reprezentaci. Tato diplomová práce prostřednictvím sémiotické analýzy zkoumá vyobrazení vzájemné intimity mezi hlavními mužskými a ženskými postavami; konkrétně srovnává queerbaitingovou strategii využívanou v seriálech Sherlock a Rizzoli & Isles a jak je tato strategie dále modifikována na základě genderu ústředních dvojic.Increasing interest in queer topics and its long-lasting underrepresentation in the popculture leads TV shows writers and directors to use queerbaiting, which is considereded to be a fake producer´s strategy to engage the audience seeking for a queer representation. This strategy refers to the practice of implying same-sex romance between two male or two female characters, but never actually fulfilling such a relationship. This thesis, using semiotic analysis, aims to compare how the producers of the TV shows Sherlock and Rizzoli & Isles tend to portray male and female intimacy, and how could the queerbaiting strategy possibly be modified based on gender of those TV characters.