Tato práce pojednává o výslechu dětí v trestním řízení, o zvláštních metodách, které je třeba při výslechu dětí využívat a o specifických rysech, jež jsou pro výslech dětí charakteristické. Práce se zabývá výslechem dětí v rozličných postaveních, jako jsou svědci, poškození a zvlášť zranitelné oběti trestných činů, stejně tak jako mladiství pachatelé provinění. Pro tyto účely se v práci pracuje s předpisy týkající se trestního řízení, které specifika a zvláštní metody výslechu zakotvují, jimiž jsou především zákon o trestním řízení soudním jako obecný předpis doplňovaný zákonem o obětech trestných činů a zákonem o soudnictvím ve věcech mládeže. Ohled je mimo zmíněné právní předpisy brán i na předpisy mezinárodní úrovně, jako je především Úmluva o právech dítěte a jiné dokumenty týkající se práv a postavení dětí v souvislosti s trestním řízením. Všechny tyto předpisy stanoví odchylky práce orgánů činných v trestním řízení s dětmi, avšak nikdy natolik, aby dávaly přesný výklad, jak při takovém výslechu krok po kroku postupovat. Aby byl výslech dítěte v trestním řízení úspěšný, je nutné při jeho realizaci využívat mimo znalosti právních postupů i psychologické postupy, které jsou schopné zajistit účel výslechu natolik, že je důkaz výslechem získaný použitelný. Za tento důkaz je považována věrohodná výpověď dítěte, ať už se jedná o svědka trestného činu, poškozeného z trestného činu anebo pachatele provinění.This work deals with the interrogation of children in criminal proceedings, the special methods that need to be used in the interrogation of children and the specific features that are characteristic of the interrogation of children. The work deals with the interrogation of children in various positions, such as witnesses, victims and particularly vulnerable victims of crime, as well as juvenile offenders. For these purposes, the work deals with regulations concerning criminal proceedings, which enshrine the specifics and special methods of interrogation, which are primarily the Act of Criminal Procedure as a general regulation supplemented by the Act of Victims of Crime and the Act of Juvenile Justice. In addition to the above-mentioned legal regulations, international-level regulations are also taken into account, such as, in particular, the Convention on the Rights of the Child and other documents concerning the rights and status of children in connection with criminal proceedings. All these regulations provide for derogations from the work of law enforcement authorities with children, but never to the extent that they give a precise explanation of how to proceed in such an interrogation step by step. In order for the questioning of a child to be successful in criminal proceedings, it is necessary to use not only knowledge of legal procedures but also psychological procedures that are able to ensure the purpose of the questioning to such an extent that the evidence obtained through the questioning is usable. This evidence is considered to be a credible testimony of a child, whether he is a witness to a crime, a victim of a crime or an offender.