Předmětem této práce je analýza jednoho z operativně pátracích prostředků, a sice institut použití agenta dle ustanovení § 158e trestního řádu. Tato práce si klade za cíl poskytnout celistvý pohled na tento institut a blíže rozebrat jeho potencionální problémy spočívající v úpravě beztrestnosti agenta a hranic policejní provokace. Rovněž je v této práci přiblížen institut agenta provokatéra. V neposlední řadě přibližuje možné nedostatky české právní úpravy a jejich možné řešení. Tato práce je vyjma úvodu a závěru rozdělena do pěti kapitol. V první je zachyceno teoretické zakotvení operativně pátracích prostředků. Druhá kapitola pak obsahuje podrobnější rozbor samotného institutu použití agenta. Další kapitola se věnuje policejní provokaci. Podstatnou částí této kapitoly je judikatura Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního a také Nejvyššího soudu. Následující čtvrtá kapitola se zabývá zahraniční právní úpravou, konkrétně slovenskou a americkou. Poslední, pátá kapitola, pak obsahuje několik úvah o možných změnách české právní úpravy institutu použití agenta. Na základě poznatků získaných při tvorbě této práce si dovoluji tvrdit, že česká právní úprava je v této oblasti poměrně zdařilá a nevyžaduje razantní změny. Velice kladně hodnotím jasné vymezení policejní provokace, pozitivně, avšak s drobnými výhradami, se dívám na úpravu agentovy beztrestnosti. A ztotožňuji se s jasně převažujícím názorem o nevhodnosti uzákonění agenta provokatéra v České republice.The subject of this thesis is the analysis of one of the criminal intelligence components, namely the usage of undercover agent according to paragraph 158e of the criminal procedure code. The main goal of this thesis is to provide a holistic view to this institute and further to analyze its potential problems of regulating the impunity of the agent and the limits of police provocation. In this work is also aproached an institute of agent provocateur. This work also contains possible shortcomings of the Czech legislation and their possible solutions. This thesis is divided into five chapters except introduction and conclusion. The first one contains theoretical anchoring of criminal intelligence components. The second chapter deals with more detailed analysis of the institute of usage of undercover agent. The next chapter is devoted to police provocation. An important part of this chapter is the case law of the European Court of Human Rights, the Constitutional Court and the Supreme Court. The fourth chapter deals with foreign legislation, specifically Slovak and American. The fifth chapter contains several reflections of possible changes in the Czech legislation of the usage of undercover agent. Based on the knowledge gained in the creation of this work, I would like to say that in my opinion the Czech regulation of undercover agent is of high quality and does not require any radical changes. I appreciate the clear definition of the police provocation very much. I evaluate the legal definition of impunity of undercover agent also positively but with little reservations. And I agree with clearly prevailing opinion about inappropriateness of enacting an institute of agent provocateur into czech legal order.