Disertační práce spadá do oblasti výzkumu psychoterapie. Teoretická část práce se zaměřuje na vývoj na poli výzkumu psychoterapie, od jeho tradičního pojetí po moderní postupy zkoumání procesu a výsledků psychoterapie. Většina teoretiků i praktiků se shoduje, že se v rámci psychoterapeutického procesu objevují zvlášť posilující nebo naopak brzdící momenty, které jsou slibnými místy pro zkoumání toho, jak klient dosahuje zisků z léčby. Fenomén setkání v psychoterapii zmiňuje řada praktikujících terapeutů jako právě takový moment. Jedná se fenomén, kterému dosud nebyla věnována velká výzkumná pozornost, zřejmě pro jeho subtilnost a obtížnou uchopitelnost. Jedná se o krátce trvající zážitek intenzivní blízkosti, spoluprožívání, porozumění a přijetí druhého. Na poli filosofie má svůj ekvivalent v pojetí Já-Ty momentů Martina Bubera. Cílem práce prováděné kvalitativním přístupem bylo získat lepší porozumění fenoménu a jeho dopadu na terapeutický proces. Práce je zaměřena na pohled terapeutů, protože to jsou především oni, kdo určují podobu dialogu v psychoterapii a výsledky mohou sloužit k obohacení jejich praxe. Při výzkumu byla získána data od 49 terapeutů českých i světových, začínajících i expertů, s převahou terapeutů Gestalt přístupu, nicméně byly zastoupeny i ostatní terapeutické školy. Výzkum potvrdil existenci fenoménu, jeho začlenění mezi tzv. významné události v psychoterapii, nabídl charakteristiky fenoménu a jeho léčebný potenciál. Výsledky výzkumu jsou v souladu s dosavadními pracemi na toto téma a rozšiřují jeho empirické poznání.This doctoral thesis falls within the field of research in psychotherapy. It focuses theoretically on the development of research in psychotherapy starting from the traditional methods to the modern approaches of researching the process and outcome of psychotherapy. Vast majority of theoreticians and practitioners of psychotherapy agree with the existence of significantly helpful or hindering moments during the course of psychotherapy which provide promising places for understanding how clients achieve effects from their treatment. The encounter phenomenon in psychotherapy is mentioned by number of practicing therapists as such a promising place. This phenomenon wasn´t subject to many studies yet, probably because of its subtle nature and difficulties in trying to get a hold of it. It can be described as a short lasting experience of intensive closeness, mutual experiencing, understanding and accepting of the other person. This experience has its equivalent in the field of philosophy in the concept of Martin Buber's I-Thou moments. The goal of this study, done by a qualitative methodology, was to get a better understanding of this phenomenon and its effects on psychotherapy. Study is focused on therapists´ point of view as it is mostly them who determine the nature of dialogue carried out in psychotherapeutic sessions and the results may serve to enrich their practice. Data was collected from 49 psychotherapists - Czechs and foreigners, beginners and experts, most of them from the Gestalt approach to psychotherapy, but from other approaches as well. Study confirmed the existence of the phenomenon, confirmed it to be one of the significant events in psychotherapy, provided descriptive characteristics of the phenomenon and its´ therapeutic potential. The results of the study are in agreement with existing works on this topic and broaden its´ empirical knowledge.