V intenzivně zemědělsky využívané krajině Hané patří drobné lesní celky mezi prvky výrazně zvyšující heterogenitu jinak monotónní krajiny. Tato práce sleduje vliv okraje takového fragmentu lesa na společenstvo bezobratlých půdního povrchu. Cílem této studie bylo zjistit, zda se společenstva epigeonu v lese a na poli nějak ovlivňují, jak se mění jejich početnost v různé vzdálenosti od ekotonu a jaké jsou trendy v jejich aktivitě v průběhu sezóny. Za tímto účelem bylo instalováno 40 padacích zemních pastí ve čtyřech transektech napříč ekotonem listnatého lesa a řepného pole vždy 10 m od sebe. Pasti byly vybírány od poloviny dubna do poloviny října 2021. Celkem bylo zachyceno 6428 jedinců sledovaných skupin (Araneae, Opiliones, Formicidae, Diplopoda, Chilopoda, Oniscidea, Staphylinoidae, Carabidae). Materiál střevlíkovitých byl determinován na druhovou úroveň. Zachyceno bylo 13 druhů střevlíků, z nichž nejpočetnější byli Anchomenus dorsalis, Pterostichus melanarius a Abax parallelepipedus. V jejich distribuci napříč ekotonem byly zjištěny značné rozdíly. Zatímco A. parallelepipedus je prokazatelně lesním druhem, P. melanarius jednoznačně preferuje pole. Nejhojnější střevlíček A. dorsalis může být na základě výsledků označen za ekotonového specialistu, jehož početnost od ekotonu oběma směry klesá. Také v aktivitě v průběhu roku byly zjištěny rozdíly. Zatímco A. dorsalis je druh s typicky jarní aktivitou, P. melanarius a A. parallelepipedus mají podobně jako další početný druh Harpalus rufipes vrchol aktivity v srpnu. Zjištěné výsledky vesměs souhlasí se závěry podobných studií a potvrzují tak význam heterogenity krajiny pro biodiverzitu a mohou se stát argumentem pro budování zelené sítě v zemědělské krajině.In the intensely agriculturally used landscape of Haná, small forest units are among the elements that significantly increase the heterogeneity of the otherwise monotonous landscape. This work describes the influence of the edge of such a forest fragment on the community of the surface-dwelling invertebrates. The aim of this study was to find out if epigeon communities in the forest and in the field are somehow affected, how their abundance changes at different distances from the ecotone and what their trends are in their activity during the season. For this purpose, 40 pitfall traps were installed in four transects across the deciduous forest and beet field ecotone, each 10 m apart. The traps were selected from mid-April to mid-October 2021. A total of 6428 individuals of the monitored groups (Araneae, Opiliones, Formicidae, Diplopoda, Chilopoda, Oniscidea, Staphylinoidae, Carabidae) were caught. Ground beetle (Carabidae) material was determined to the species level. 13 species of ground beetles were caught, the most numerous of which were Anchomenus dorsalis, Pterostichus melanarius and Abax parallelepipedus. Significant differences were found in their distribution across the ecotone. While A. parallelepipedus is demonstrably a forest species, P. melanarius clearly prefers fields. Based on the results, the most abundant ground beetle, A. dorsalis, can be identified as an ecotone specialist, which abundance decreases in both directions from the ecotone. Differences were also found in the activity during the year. While A. dorsalis is a species with typically spring activity, P. melanarius and A. parallelepipedus, like another abundant species Harpalus rufipes, have a peak of activity in August. The obtained results generally agree with the conclusions of similar studies and thus confirm the importance of landscape heterogeneity for biodiversity and can become an argument for building a green network in the agricultural landscape.