Úvod: Pandemie COVID-19 zasáhla celý svět a s jejími zdravotními následky se potýká stále více lidí. Jedním z možných vysvětlení přetrvávajících postcovidových příznaků je dysregulace autonomního nervového systému (ANS). Vzhledem k pozitivnímu účinku dechově-relaxačních technik na ANS se předpokládá, že aplikace těchto technik prostřednictvím telerehabilitace může ulevit přetíženému zdravotnictví i lidem trpícím postcovidovými následky. Cíl: Cílem této diplomové práce bylo ověřit efektivitu telerehabilitační intervence na aktivitu ANS u probandů s postcovidovým deficitem a porovnat získaná data mezi skupinami. Metodika: Výzkumu se zúčastnilo 16 probandů, kteří v posledním roce prodělali onemocnění COVID-19. Ti byli rozděleni do experimentální (n = 8) a kontrolní (n = 8) skupiny. Do experimentální skupiny byli zařazeni probandi, u nichž přetrvával postcovidový deficit. Tato skupina absolvovala třítýdenní dechově-relaxační telerehabilitační intervenci. Vliv intervence a porovnání výsledků mezi kontrolní a experimentální skupinou bylo ověřeno spektrální analýzou (SA) variability srdeční frekvence (HRV) v krátkých záznamech při ortoklinostatickém testu. Výsledky: V žádném z vybraných frekvenčních parametrů HRV nedošlo po intervenci ke statisticky významné změně. Největší změna byla u experimentální skupiny pozorována ve snížení parametru Power HF. Mezi experimentální a kontrolní skupinou nebyl potvrzen statisticky významný rozdíl. Při vstupním vyšetření byly nalezeny největší rozdíly v ukazatelích Power LF a Power HF, přičemž Power LF byl vyšší u kontrolní skupiny a Power HF u skupiny experimentální. Tento rozdíl byl ještě výraznější u podskupiny ve věku 19-40 let. Závěr: Telerehabilitační intervence nevedla ke zlepšení frekvenčních ukazatelů HRV a rovněž nebyl nalezen významný rozdíl mezi skupinami. Její využitelnost však nelze vyloučit.Introduction: The COVID-19 pandemic affected the whole world and, as a result, there is an increasing number of people who struggle with health consequences. One of the possible explanations for long-lasting post-COVID symptoms is the autonomic nervous system (ANS) dysregulation. Considering the positive effect of breath-relaxation techniques on the ANS, it is hypothesized that the application of these techniques through telerehabilitation may relieve the overloaded healthcare system and the people who suffer post-COVID consequences. Aim: This Master's thesis aimed to verify the effectiveness of telerehabilitation intervention on the ANS activity of probands with the post-COVID deficit and to compare the obtained data between groups. Methods: Sixteen probands who developed COVID-19 disease within the last year participated in this study. They were divided into an experimental (n = 8) and a control (n = 8) group. The experimental group consisted of probands with the long-lasting post-COVID deficit. This group underwent a three-day breath-relaxation telerehabilitation intervention. The intervention effect and the comparison of results between the control and the experimental group were verified by spectral analysis (SA) of heart rate variability (HRV) in short recordings during the orthoclinostatic test. Results: After the intervention, no statistically significant difference was found in any of the selected HRV frequency parameters. The biggest difference was observed in the parameter Power HF which decreased in the experimental group. No statistically significant difference was confirmed between the experimental and the control group. During the initial assessment, the biggest differences were found in parameters Power LF and Power HF; the Power LF was higher in the control group and the Power HF was higher in the experimental group. This difference was even bigger in the age subgroup of 19-40 years. Conclusion: Telerehabilitation intervention did not improve the HRV frequency parameters and no significant difference was found between groups. However, its applicability cannot be excluded.