Disertační práce se zaměřuje na problematiku sociálního začleňování jedinců, kteří vyrůstají v dětských domovech a chystají se je, za účelem osamostatnění, opustit. Tento proces je velmi náročný vzhledem ke všem aspektům tykajících se nastavení systému, osobnostních specifik a zkušeností jedinců, sociálního okolí či povaze práce v dětských domovech. Dle výzkumných studií řada jedinců po odchodu z DD bojuje se svým začleněním do společnosti, a ne vždy je tento proces úspěšný. Práce navazuje na tento problém a identifikuje konkrétní problémy spojené s přípravou k odchodu a sociálním začleňováním jedinců analýzou 3 prvků. Za prvé, analýzou rozhovorů se samotnými jedinci a jejich dotazníkovými výpověďmi k danému tématu, za druhé analýzou výpovědí ředitelů dětských domovů, a v posledním případě analýzou legislativy a školských dokumentů. K tomuto účelu byl zvolen smíšený výzkumný design, ve kterém dochází k simultánní kombinaci kvalitativní a kvantitativní metodologie (QUAL+quan). Stěžejní bylo interpretovat subjektivní pohled jedinců na jejich připravenost k odchodu z dětských domovů v kontextu jednoho z osobnostních konstruktů, self-efficacy a vymezit zkušenost z procesu začlenění do společnosti a připravenosti na samostatný život. Přistoupeno bylo k využití metody narativních rozhovorů, jež byly následně analyzovány pomocí kvalitativní metody fenomenologické analýzy Meaning Constitution Analysis (MCA). Dále k využití deskriptivní i statistické analýzy dat a obsahové analýze dokumentů. Bylo zjištěno, že zkoumaná oblast není systematicky zpracovávána státem a značná odpovědnost se přenáší na samotné dětské domovy a jejich zaměstnance. Ne-dostatečná je v této oblasti také legislativní koncepce. Chybí služby následné péče po opuštění dětských domovů a patrný je nedostatek sociálního ubytování a jejich kapacit. Jedincům se tak mnohdy nedaří po odchodu z dětských domovů úspěšně do společnosti začlenit. Na základě testovaných hypotéz se potvrdila závislost mezi self-efficacy a pocitem připravenos-ti k odchodu z DD. K pociťované připravenosti k odchodu z DD přispívá také jistota v oblasti existence bydlení, financí, zaměstnání a vztahových sítí. Naopak ti jedinci, kterým tyto jistoty scházely, vyjadřovali obavy, strach a celkovou nejistotu ze svého odchodu i z následného uplatnění ve společnosti. Tyto výsledky naznačují, že v této oblasti je třeba věnovat zvýšenou pozornost a že je zapotřebí cílené posilování sociálních kompetencí jednotlivců v dětských domovech. Výsledky práce mohou přispět k návrhům možných legislativních změn a apelovat na potřebu ukotvení a rozšíření zkoumané oblasti v rámci různých koncepčních, zejména školních dokumentů.This dissertation focuses on the issue of social inclusion and reintegration of individuals who grow up in children's homes and are in a process of gaining independence and leaving the home. This can be a very demanding process given all the aspects of an individual's characteristics, their experience, their environment, social constructs and legal setup, and the nature of the care work they receive in children's homes. According to existing research, many of these individuals struggle with reintegration into society after they leave children's home, and many are unsuccessful in this effort. This research builds on this apparent problem by identifying the specific issues related to individual's preparation to leave children homes and their reintegration into society by analysing 3 distinctive components of this process. Firstly, by analysing questionnaire and interviews with individuals themselves. Secondly, by analysing questionnaire given to directors of children's homes across the Czech Republic. And lastly, by analysing related legislations and other educational documents. We used Concurrent Nested Research Design (QUAL+quan) for the analysis of the data. For this, the key element was to interpret the individual's subjective view on their preparation journey in context of self-efficacy and the separation of their experience from the process of reintegration and preparation for independence. Furthermore, the method of narrative interviews was used to collect the data which were then analysed by Meaning Constitutional Analysis (MCA), descriptive statistic and statistical analysis. It was found that the process of reintegration and gaining independence is not systematically processed by the government and a lot of responsibility is left to children's homes themselves and its employees. The le-gislative concepts in this area are also insufficient. There is a significant lack of aftercare services for individuals who already left the children's home, as well as the capacity of social housing is insufficient. Thus, individuals often fail to find housing and reintegrate into nor-mal society successfully. Based on tested hypotheses we confirmed a strong relationship between self-efficacy and the feeling of preparedness for leaving children's home. We found that the economic situation, housing security, personal finances, employment prospects and the individual's social network are immensely important for their feeling of preparedness. Furthermore, those individuals who lacked those certainties expressed concerns, fear and general uncertainty about their reintegration and independence journey. These results suggest that there is a need for increased attention in this area and that targeted strengthening of social competencies of individuals in children's homes is needed. The results can also contribute to proposals for legislative changes and appeal for the need to anchor and expand this research area.