Práce zjišťuje účinnost psychosomatické terapie a zkoumá oblasti terapeutické změny v multimodálním stacionárním programu. Psychosomatická diagnostika a léčba je v současné době aktuálním a často diskutovaným tématem. Psychosomatická medicína usiluje o své místo v pregraduální výuce medicíny, usiluje i o zakotvení v medicínské praxi a ve způsobu myšlení lékařů. Výzkumy psychosomatické léčby jsou z tohoto důvodu velmi potřebné, zatím jsou u nás ale spíše ojedinělé. Cílem práce je proto zhodnotit využitím naturalistické studie změny ke kterým v terapeutickém procesu dochází a identifikovat faktory, které k této změně napomáhají či ji naopak znesnadňují. Data byla získávána pomocí sebeposuzovacích škál, každý týden v průběhu šesti až dvanáctitýdenní stacionární léčby. Jejich analýza naznačuje dobrou účinnost multimodální stacionární léčby. Ke změně dochází v hlavních sledovaných oblastech - zlepšuje se osobní pohoda, pocit celkové spokojenosti, ustupují příznaky depresivity i úzkosti, méně somatické příznaky, ale rozšiřuje se schopnost tělesného a emočního uvědomění. v práci jsou diskutovány limity naturalistického uspořádání výzkumu a zmíněny i doporučení pro další pokračování výzkumu psychosomatické terapie.This work examines the effectiveness of psychosomatic therapy and analyses the areas of therapeutic changes in a multimodal therapeutic inpatient program. Psychosomatic diagnosis and treatment is topical subject at this moment and often discussed. Psychosomatic medicine is trying to get its place in the undergraduate medical education and it also aims to be anchored in medical practice and in physicians' minds. Psychosomatic therapy research is therefore very important, but up to now, rather sporadically in our country. This work aims to evaluate the changes occuring in the therapeutic process and to identify factors that facilitate it or make it more difficult. Data were collected from patients using self-assessment scales, each week during three to twelve weeks of inpatient treatment. Data analysis suggests good effectiveness of multimodal inpatient treatment. Changes occure in primary fields of observation - well-being and overall satisfaction improves, symptoms of depression and anxiety decrease, somatic symptoms decrease to a lesser extent and expands physical and emotional perceptions. The limits of the naturalistic research are discussed and recommendations for further research are mentioned.