Dizertační práce je případovou studií představující dlouhodobý autorský etnograficky orientovaný výzkum mezinárodní buddhistické organizace Sóka Gakkai International (SGI). Zabývá se otázkou vztahu materiálního a nemateriálního, jejich prvenstvím a aktérstvím, a možnostmi výzkumu materiálních a nemateriálních složek náboženství v sociologii. Navazuje na kritiku modernistického paradigmatu a výzkumu náboženství v sociálních vědách, představenou v dílech Harmana, Lawa, Fitgeralda a Latoura. V metodologické poloze čerpá z díla Bruno Latoura a jím představené teorie aktér-sítí, etnografie orientované na předmět, pro níž využívá konceptu ikonoklaše a faktiše. Tento přístup aplikuje ve výzkumu, který se zaměřuje na klíčovou dvojici materiální a nemateriální složky buddhistické praxe v organizaci SGI fráze daimoku a svitku nazývaném Gohonzon. V etnografické části dizertační práce představuje základní informace o SGI se zaměřením na situaci v České republice, kde probíhala velká část terénního výzkumu, nicméně v souladu se zvoleným metodologickým přístupem a transnacionálními životy autorky i zkoumaných využívá i dat získaných v zahraničí. Na příkladu základní rituální praktiky opakování fráze daimoku před Gohonzonem v této části dizertační práce řeší sociologické kontroverze týkající se způsobu formování skupiny, povahy aktérství a předmětu. Sleduje přitom procesy vznikání a zanikání vazeb mezi přítomnými prvky, otevírá tzv. černé skříňky SGI, zkoumá způsoby ustavování nových koncepcí fyzického a duchovního prostřednictvím proměn Gohonzonu. Vzhledem k výsledkům práce autorka nejen podporuje posun od metodologického nacionalismu k metodologickému transnacionalismu, ale také navrhuje posun od metodologického individualismu k metodologickému elementarismu. Na závěr práce hodnotí vlastní přínos v oblasti sociologického výzkumu SGI a sociologie náboženství obecně, přičemž také vyhodnocuje výzkumné závěry ve vztahu k současné diskuzi o možnostech výzkumu náboženství v sociálních vědách.Based on long-term original ethnographical research the Dissertation Thesis presents a case study of the international Buddhist organization Soka Gakkai International (SGI). It focuses on the relationship between the material and immaterial, their primacy and agency, and deals with the question of how to study the material and immaterial elements of religion in sociology. It builds upon the critique of the modernist paradigm and related research of religion in social sciences as presented by Harman, Law, Fitzgerald and Latour. The methodology draws on the approach of Actor-Network Theory as presented by Bruno Latour, the object-oriented ethnography for the sake of which it borrows the concept of iconoclash and factish. It applies this approach to the research where it focuses on the key counterparts which represent the material and immaterial elements in the Buddhist praxis of SGI the phrase daimoku and the scroll called Gohonzon. The ethnographical part presents the basic information on SGI with a special focus on the situation in the Czech Republic. The major part of the field research was conducted in the Czech Republic, however, in correspondence with the methodology and due to the transnational lives of the researcher and those researched, the data from abroad is also taken into account. The majority of the ethnographical part looks at the sociological controversies concerning the group's formation, agency and the character of objects where it uses the central ritual practice of daimoku chanting in front of Gohonzon as a medium for acquiring knowledge. It offers a description of how new conceptualizations of the physical come into existence and disappear again during the transformations of Gohonzon, and opens the so called black-boxes of SGI. Considering the research outcomes the author's approach supports the move away from methodological nationalism toward methodological transnationalism. Further, it proposes a turn away from methodological individualism toward methodological elementarism. The Dissertation Thesis concludes by pointing out the original contribution of the work to the sociological research of SGI and sociology of religion in general. It places the reflections of the research process and research findings within the current discussion on the sociology of religion.