Tato práce se zabývá významem pojmu a procesu reconquisty, a to především její závěrečnou fází a dobytím poslední muslimské bašty Granady v roce 1492. Všímá si také vzájemných vztahů mezi křesťany a muslimy, které prošly v průběhu nadvlády muslimů vývojem. Cílem je shrnout, jaké skutečnosti a události vedly ke konečnému vítězství křesťanských veličenstev Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského. Dále si tato práce klade za cíl zamyslet se nad rolí posledního granadského emíra Muhammada XI., zvaného Španěly Boabdil, který v průběhu bojů a vyjednávání, svou politikou a dohodami, které s křesťanskými panovníky uzavíral, odsoudil Granadu k definitivnímu zániku. Kromě toho je také záměrem práce poskytnout různé pohledy na samotné pojetí reconquisty, jakožto historického a kulturně dějinného procesu.This thesis studies the meaning of the term Reconquista together with the process itself, in particular its concluding phase and the conquest of the final Muslim-ruled territory called Granada in 1492. It also analyses the mutual relationship of Christians and Muslims and its development during the Muslim domination. The aim is to summarize how individual events contributed to the ultimate victory of Catholic emperors Isabella of Castile and Ferninand II. of Aragon. Furthermore, the dissertation focuses on the role played by the last ruler of Granada, Muhammad, known to the Castilians as Boabdil, who brought Granada to its end as a result of his inadequate policy and pacts he formed with Christian leaders. Finally, this thesis lends a multifaceted perspective on the actual concept of Reconquista seen as a historical as well as cultural process.