Tato práce se zabývá biokompatibilitou aditiv, stimulujících buněčný růst osteoblastů a chondrocytů a biokompatibilitou jednotlivých modifikovaných polykaprolaktonových materiálů pro využití v tkáňovém inženýrství kosti a chrupavky. Analyzovaná aditiva byly nanočástice stříbra, osteogenon, sklokeramika, oxid zinečnatý, hydroxyapatit, fosforečnan vápenatý a oxid grafénu. Teoretická část obsahuje popis kosti a chrupavky, principy dnešních používaných metod pro nápravu osteochondrálního defektu, popis a vlastnosti jednotlivých aditiv a polykaprolaktonu a principy biokompatibility. V praktické části byly pro analýzu biokompatibility samotných aditiv a modifikovaných materiálů použity čtyři metody: metoda MTT, metoda ELISA, metoda western blot a fluorescenční mikroskopie. Po vyhodnocení výsledků experimentální práce bylo zjištěno, že analyzovaná aditiva a modifikované materiály mají veliký potenciál pro nápravu osteochondrálního defektu.This work deals with the biocompatibility of additives that stimulate cell growth of osteoblasts and chondrocytes and the biocompatibility of individual modified polycaprolactone materials for use in bone and cartilage tissue engineering. The analysed additives were silver nanoparticles, osteogenon, glass ceramics, zinc oxide, hydroxyapatite, calcium phosphate and graphene oxide. The theoretical part contains a description of bone and cartilage, the principles of today's methods used to repair osteochondral defects, a description and properties of individual additives and polycaprolactone, and the principles of biocompatibility. In the practical part, four methods were used to analyse the biocompatibility of additives and modified materials: MTT method, ELISA method, western blot method and fluorescence microscopy. After evaluating the results of the experimental work, it was found that the analysed additives and modified materials have great potential for the osteochondral defect recovery.